0

Elity na Putinově výplatní listině?

MOSKVA – Bývalý německý kancléř Gerhard Schröder je v Rusku legendou. Za ubohých několik milionů eur ročně pracuje ve službách Gazpromu, účastní se zasedání Ruské akademie věd a píše knihy o svém neochvějném přátelství se „soudruhem Vladimirem“, jenž si v obchodních kruzích mafiemi prolezlého Petrohradu v poměrně nedávné minulosti zaslouženě vydobyl přezdívku „Stasi“.

Není však hned zřejmé, zda se dnes vlichocuje Schröder Putinovi, anebo naopak. Ti dva spolu budují, anebo se snaží budovat, plynovod Nord Stream, nesmírně nákladný projekt, který naplňuje dva strategické cíle. Potrubí, demonstrativně nepřátelské vůči zájmům Běloruska a Ukrajiny, má zajistit, že tyto země budou v ruském energetickém područí, ať už je v Minsku a Kyjevě u moci kdokoli.

Jako jakýsi bonus plynovod rovněž upevní postavení ruské ekonomiky coby přívěsku té německé – jako dodavatele přírodních zdrojů. Někteří ze Schröderových předchůdců mezi německými kancléři se poněkud odlišnými prostředky snažili dosáhnout téhož cíle.

Úspěchy Kremlu ve snaze zajistit si pomoc Američanů ochotných nabídnout svůj vliv jsou neméně působivé. Vždyť ruskou politiku Obamovy vlády tříbí rady lidí, kteří v administrativě nemají žádný oficiální post, leč mají úzké obchodní vazby na Rusko a Kreml: Henry Kissinger, James A. Baker, Thomas Graham a Dimitri Simes. První dva jsou významní geopolitici a Graham a Simes mají renomé jako význační odborníci na Rusko. Píší pro administrativu klíčové zprávy a pendlují mezi Moskvou a Washingtonem, aby koordinovali parametry snahy Obamovy vlády „restartovat“ bilaterální vztah.