0

Kdo se bojí klimatických změn?

KODAŇ – Představte si, že během příštích 70 nebo 80 let se některé obrovské přístavní město – například Tokio – ocitne pod mořskou hladinou, která stoupne o plných 5 metrů nebo ještě o více. Ohroženy by byly miliony obyvatel a také infrastruktura v hodnotě bilionů dolarů.

Tato strašlivá vyhlídka je přesně tím, co mají kazatelé globálního oteplování, jako je Al Gore, na mysli, když varují, že musíme přijmout „rozsáhlá preventivní opatření, abychom ochránili lidskou civilizaci, jak ji známe“. Podobná rétorika se může jevit jako extrémní, ale protože je v sázce tak mnoho, bezpochyby je oprávněná. Jak bychom se bez obrovského a vysoce koordinovaného globálního úsilí mohli vyrovnat se vzestupem mořské hladiny takového řádu?

Skutečnost je taková, že už jsme se s ním vyrovnali. Nebo se s ním vyrovnáváme právě nyní. Nadměrný ústup spodní vody od roku 1930 totiž způsobil, že Tokio pokleslo o plných 4,5 metru, přičemž některé nejníže položené části centra klesaly v některých letech téměř o třicet centimetrů za rok. Podobný pokles nastal v uplynulém století v celé řadě měst, například v Tchien-ťinu, Šanghaji, Ósace, Bangkoku nebo Jakartě. Ve všech případech se města dokázala před tak vysokým relativním zvýšením mořské hladiny ochránit a prosperovat.

Pointa netkví v tom, že můžeme nebo bychom měli globální oteplování ignorovat. Pointa tkví v tom, že bychom se měli mít na pozoru před nadsazenými předpověďmi. To, co zpočátku zní jako úděsná změna klimatu a geografie, se nakonec velmi často ukáže jako zvládnutelná – a v některých případech dokonce neškodná – záležitost.