0

Kdo ztratil Rusko?

Kdo ztratil Rusko? V západních mediálních a politických kruzích nepřestává tato otázka vyvolávat vášnivé diskuse. Jako by tato otázka předem předpokládala nejen to, že Rusko je ztraceno, ale i to, že kdyby někdo v americké vládě, v Mezinárodním měnovém fondu nebo v Evropské unii věnoval Rusku a jeho vládě více pozornosti – a více pomoci a prostředků, mohly být výsledky o poznání lepší. Přitom však jen málokdo dnes soudí, že měl Západ Rusku poskytnout více peněz, neřkuli více pomáhat Jelcinovi a dnes Putinovi.

Opoziční kritika, podporována některými poradci George W. Bushe, tvrdí, že se Clintonova administrativa snažila pomoci až příliš, ne že se nesnažila dost. V otázce „Kdo ztratil Rusko?“ je cosi protichůdného, má-li znamenat, že se Spojené státy snažily až příliš. Slova nejtvrdší kritiky slyšíme od těch (včetně Bushových poradců), kteří hlásají, že Amerika a Západ pustily peníze komínem, místo aby postupovaly jako v případě ničivých požárů, tj. aby se držely zpátky a nechaly běsnící živel vyhasnout.

Celkem vzato byl opatrně dávkovaný přístup minulých osmi let víceméně správný. Souhlasit s tím bude nejspíš málokdo a dost možná ani ti, kteří jsou za ruskou politiku posledních let nejvíce odpovědni. Nechci tím ovšem tvrdit, že situace v Rusku je dobrá, nebo že americká a západní politika tam měla kdovíjaký pozitivní dopad, ani že v Rusku neexistuje korupce, bída a podobně.

Pro Západ je dnešní situace samozřejmě mnohem uspokojivější, a to nejen ve srovnání s dobou před deseti dvaceti lety, kdy se o pádu Sovětského svazu nikomu ani nesnilo, ale také pokud uvážíme, k čemu všemu mohlo dojít vzhledem k hospodářskému strádání a sociální nestabilitě Ruska. V roce 1995 Rusko zarazilo hyperinflaci; nepřiklonilo se ani k pravicové diktatuře ani zpět ke komunismu; nezdegenerovalo ani do stavu anarchického chaosu.