0

Kdo zabil Wall Street?

CAMBRIDGE – Být dnes finančním skeptikem není žádná dřina. Připomeňme si tedy, jak přesvědčivá byla ještě donedávna logika finančního novátorství, která nás k nynější svízeli dovedla.

Kdo by nechtěl, aby úvěrové trhy sloužily pro dobro soukromého vlastnictví rodinných domů? Začínáme tedy zavedením určité míry skutečné konkurence do oblasti hypotečních úvěrů. Umožníme nebankovním institucím poskytovat úvěry na nákup nemovitosti k bydlení a dovolíme jim, aby zájemcům o vlastní bydlení, jimž konvenční věřitelé nevyjdou vstříc, nabízeli cenově dostupnější hypotéky.

Pak povolíme, aby se tyto úvěry slučovaly do společných fondů a balily do cenných papírů, které lze prodat investorům, čímž se snižuje riziko. Příliv plateb z těchto úvěrů pro domácnosti dále rozdělíme do tranší o různé míře rizika, přičemž držitele těch rizikovějších kompenzujeme vyššími úrokovými sazbami. Pak povoláme ratingové agentury specializované na úvěry, aby potvrdily, že méně rizikové z těchto hypotečně ukotvených cenných papírů jsou dostatečně bezpečné na to, aby do nich investovaly penzijní fondy a pojišťovny. Pro případ, že by se stále ještě někdo ošíval, vytvoříme deriváty, které investorům dají možnost si proti platební neschopnosti vydavatelů těchto cenných papírů pořídit pojištění.

Kdybyste chtěli uspořádat přehlídku přínosů finančního novátorství, těžko byste dokázali přijít s lepším uspořádáním. Díky tomuto systému si miliony chudších a až doposavad vylučovaných rodin pořídily vlastní dům, investoři se těšili z vysokých výnosů a finanční zprostředkovatelé si plnili kapsy poplatky a provizemi. Mohlo to fungovat jedna radost – a až do doby před asi rokem a půl si mnozí finančníci, ekonomové a tvůrci politik mysleli, že to funguje skvěle.