Gordon Brown konečně od Tonyho Blaira přebírá úlohu britského ministerského předsedy a naplňuje tak, jako by právem, svou celoživotní ambici. To je jeho první problém. Nebyl nikým zvolen – nezvolila jej ani Labouristická strana, ani britští voliči; přišel pouze k dědictví, o němž si už dlouho myslí, že mu náleží.
Jak si tedy Brown jako nový lídr Británie zajistí legitimitu? Jasná je jedna věc, totiž že legitimitu nezíská, bude-li nabízet jen víc toho, co posledních deset let servíroval Blair.
Brownův druhý problém je zrcadlovým obrazem prvého. Jako vysoce postavený člen vlády po celou dobu Blairova premiérství nese díl odpovědnosti za vše, co Blair udělal. Političtí komentátoři občas tvrdí, že v jejich fundamentálních politických přístupech rozeznávají významné odlišnosti. V praxi se však Brown držel v ústraní. Obratně řídil ekonomiku, ale v zásadních politických otázkách zůstával mlčenlivý a tajemný a zřejmě souhlasil se vším, co Blair dělal.
Gordon Brown konečně od Tonyho Blaira přebírá úlohu britského ministerského předsedy a naplňuje tak, jako by právem, svou celoživotní ambici. To je jeho první problém. Nebyl nikým zvolen – nezvolila jej ani Labouristická strana, ani britští voliči; přišel pouze k dědictví, o němž si už dlouho myslí, že mu náleží.
Jak si tedy Brown jako nový lídr Británie zajistí legitimitu? Jasná je jedna věc, totiž že legitimitu nezíská, bude-li nabízet jen víc toho, co posledních deset let servíroval Blair.
Brownův druhý problém je zrcadlovým obrazem prvého. Jako vysoce postavený člen vlády po celou dobu Blairova premiérství nese díl odpovědnosti za vše, co Blair udělal. Političtí komentátoři občas tvrdí, že v jejich fundamentálních politických přístupech rozeznávají významné odlišnosti. V praxi se však Brown držel v ústraní. Obratně řídil ekonomiku, ale v zásadních politických otázkách zůstával mlčenlivý a tajemný a zřejmě souhlasil se vším, co Blair dělal.