Co se stalo s dolarem?
Schodek obchodní bilance Spojených států amerických narůstá do závratných hodnot. Spojené státy se díky tomu stávají největším externím dlužníkem (samozřejmě jen v absolutním vyjádření, vždyť je-li obchodní deficit měřen jako podíl HDP, nepatří Amerika zdaleka k nejhorším ekonomikám). Avšak navzdory obrovskému a stále narůstajícímu deficitu hodnota amerického dolaru prudce stoupá. Třebaže jsme se naučili neobávat se příliš propadů na burzovních trzích, neměli bychom se teď začít obávat schodku amerického obchodu a všemocného dolaru? Není náhodou dolar na nejlepší cestě zřítit se prostě jen kvůli své nenormálně vysoké váze?
Dolar mohou ke dnu stáhnout dvě skutečnosti: neuvážená slova ministra amerických financí anebo prudké zhoršení relativního hospodářského výkonu Spojených států ve srovnání se zbytkem světa. Letošní rok obě tato rizika podrobil zkoušce, následkem čehož dolar zakolísal. Obě rizika se ale nyní daří zvládat, a tak lze očekávat posílení dolaru.
Existují dva typy amerických ministrů financí. První se podobá Robertu Rubinovi, který chápe, že silný dolar pomáhá udržovat nízké úrokové sazby a že nízké sazby jsou předzvěstí dlouhého a povšechného rozmachu. Druhý typ ztělesňuje současný ministr financí Paul O’Neill, který příliš uvažuje o konkurenceschopnosti a ví dost málo o kapitálových trzích. Druhý typ má rád intervence, průmyslové kartely, cílové zóny pro měny a rozličné jiné triky, které získaly neblahou pověst během tristní hospodářské éry prezidenta Jimmyho Cartera.
Ministr financí Paul O’Neill přišel do svého úřadu ze světa výroby a proto uvažuje jako producent. Ale bez ohledu na úspěšnost ve svém oboru se producenti na ekonomiku vždy dívají z pohledu svého omezeného vidění. Pro ně je slabý dolar dobrý pro export a silný dolar poškozuje prodej a tržní podíl. Proto když vidí silný dolar, jsou jako na jehlách a na otázky týkající se jejich dolarové politiky reagují prázdnými frázemi.
Ministr O’Neill se k otázce dolaru stavěl rozporuplně už od prvního dne ve své funkci. Místo aby se novinářům podíval zpříma do očí a zopakoval Rubinovu mantru – že silný dolar Americe prospívá –, on zaváhal! Nedokázal ta slova vypustit z úst. V téže chvíli dolar zakolísal a dokonce na chvíli poklesl.
K nápravě došlo, až když prezident Bush – nejspíše poté, co jej k tomu přinutil předseda Federálního rezervního úřadu Alan Greenspan – osobně zopakoval, že Spojené státy mají zájem o dolar s tržně orientovanou hodnotou. Takže žádné intervence na oslabení hodnoty dolaru. Díky tomu může pan Greenspan a jeho Fed dále snížit úrokové sazby a podpořit tak expanzi americké ekonomiky. Takový postoj prokáže Americe – včetně jejího výrobního sektoru – mnohem lepší službu než snižování hodnoty dolaru s cílem zvýšit poptávku po americkém zboží.
Zůstává druhá možná příčina oslabení dolaru – slabý výkon americké ekonomiky v porovnání se zbytkem světa. Ale podobně jako O’Neillův neopatrný jazyk i toto riziko pomalu ustupuje. Spojené státy jsou za vodou, riziko zásadního kolapsu už nehrozí. Na čtvrté čtvrtletí se počítá s dalším vzestupem, na kterém se budou podílet daňové škrty a další snížení úrokových sazeb. V příštím roce lze počítat s tříprocentním růstem, což je maximální hodnota, s níž lze počítat v ekonomice s plnou zaměstnaností.
Podaří se Evropě a Japonsku totéž? Japonsku v této chvíli určitě ne; vlastně spíš už nikdy ne. Ani Evropa v dohledné době nezažije rychlejší růst. Díky tomu lze pro příští rok předpovědět silný dolar. Dolar může trochu ovlivnit Argentina a její dluhy, euro budou stahovat dolů potíže v Turecku. Obě záležitosti však jednu i druhou měnu ovlivní vcelku jen marginálně.
Nově vzniknuvší euro mohlo pro dolar ještě nedávno představovat vážnou konkurenci. Dnes už je jasné, že euro je fiasko. Jeho cena se zhroutila, z přehnaných očekávání svět vystřízlivěl.
Myšlenka jednotné evropské měny má nicméně správný a pevný základ a ekonomický přínos se jednoho dne bezpochyby dostaví. Solidní zhodnocení této měny si ovšem bude muset vyžádat přísnou revizi politik, které ji podporují. V tomto ohledu Evropa silně zaostává za očekáváními. Evropští zákonodárci a politici si stále nevědí rady s trhy a proto jejich ekonomiky nejsou s to obstát v konkurenci amerického dynamismu. Ani dnes, ani v dohledné době. To značně oslabuje potenciál eura.
Pravda, USA si nemohou donekonečna půjčovat v cizině a jednou se vývoj dolaru i obchodní bilance obrátí. Spojené státy nyní sbírají síly a posilňují se, aby napravily škody, které napáchala internetová horečka. Ekonomiku posilují významné investice do zaměstnanosti, seškrtané rozpočty a kvalitní lidský kapitál, což zvýší jak její střednědobý růstový potenciál, tak její stabilitu.
Dlouhý americký boom nebyl domkem z karet, jakkoli si to mnozí kritikové tzv. nové ekonomiky možná přáli. Dnes, kdy už všechen humbuk opadl, vidíme vysokou zaměstnanost a stabilní ekonomiku. Do USA bude i dále proudit kapitál, poněvadž Amerika nabízí nejlepší vyhlídky zisku. Díky tomu se udrží v čele světové ekonomiky. Takže co se stalo s dolarem? Kam až oko dohlédne, nemá Amerika, tedy dolar, zatím žádnou konkurenci.