Co se stalo s dolarem?

Schodek obchodní bilance Spojených států amerických narůstá do závratných hodnot. Spojené státy se díky tomu stávají největším externím dlužníkem (samozřejmě jen v absolutním vyjádření, vždyť je-li obchodní deficit měřen jako podíl HDP, nepatří Amerika zdaleka k nejhorším ekonomikám). Avšak navzdory obrovskému a stále narůstajícímu deficitu hodnota amerického dolaru prudce stoupá. Třebaže jsme se naučili neobávat se příliš propadů na burzovních trzích, neměli bychom se teď začít obávat schodku amerického obchodu a všemocného dolaru? Není náhodou dolar na nejlepší cestě zřítit se prostě jen kvůli své nenormálně vysoké váze? Dolar mohou ke dnu stáhnout dvě skutečnosti: neuvážená slova ministra amerických financí anebo prudké zhoršení relativního hospodářského výkonu Spojených států ve srovnání se zbytkem světa. Letošní rok obě tato rizika podrobil zkoušce, následkem čehož dolar zakolísal. Obě rizika se ale nyní daří zvládat, a tak lze očekávat posílení dolaru. Existují dva typy amerických ministrů financí. První se podobá Robertu Rubinovi, který chápe, že silný dolar pomáhá udržovat nízké úrokové sazby a že nízké sazby jsou předzvěstí dlouhého a povšechného rozmachu. Druhý typ ztělesňuje současný ministr financí Paul O’Neill, který příliš uvažuje o konkurenceschopnosti a ví dost málo o kapitálových trzích. Druhý typ má rád intervence, průmyslové kartely, cílové zóny pro měny a rozličné jiné triky, které získaly neblahou pověst během tristní hospodářské éry prezidenta Jimmyho Cartera. Ministr financí Paul O’Neill přišel do svého úřadu ze světa výroby a proto uvažuje jako producent. Ale bez ohledu na úspěšnost ve svém oboru se producenti na ekonomiku vždy dívají z pohledu svého omezeného vidění. Pro ně je slabý dolar dobrý pro export a silný dolar poškozuje prodej a tržní podíl. Proto když vidí silný dolar, jsou jako na jehlách a na otázky týkající se jejich dolarové politiky reagují prázdnými frázemi. Ministr O’Neill se k otázce dolaru stavěl rozporuplně už od prvního dne ve své funkci. Místo aby se novinářům podíval zpříma do očí a zopakoval Rubinovu mantru – že silný dolar Americe prospívá –, on zaváhal! Nedokázal ta slova vypustit z úst. V téže chvíli dolar zakolísal a dokonce na chvíli poklesl. K nápravě došlo, až když prezident Bush – nejspíše poté, co jej k tomu přinutil předseda Federálního rezervního úřadu Alan Greenspan – osobně zopakoval, že Spojené státy mají zájem o dolar s tržně orientovanou hodnotou. Takže žádné intervence na oslabení hodnoty dolaru. Díky tomu může pan Greenspan a jeho Fed dále snížit úrokové sazby a podpořit tak expanzi americké ekonomiky. Takový postoj prokáže Americe – včetně jejího výrobního sektoru – mnohem lepší službu než snižování hodnoty dolaru s cílem zvýšit poptávku po americkém zboží. Zůstává druhá možná příčina oslabení dolaru – slabý výkon americké ekonomiky v porovnání se zbytkem světa. Ale podobně jako O’Neillův neopatrný jazyk i toto riziko pomalu ustupuje. Spojené státy jsou za vodou, riziko zásadního kolapsu už nehrozí. Na čtvrté čtvrtletí se počítá s dalším vzestupem, na kterém se budou podílet daňové škrty a další snížení úrokových sazeb. V příštím roce lze počítat s tříprocentním růstem, což je maximální hodnota, s níž lze počítat v ekonomice s plnou zaměstnaností. Podaří se Evropě a Japonsku totéž? Japonsku v této chvíli určitě ne; vlastně spíš už nikdy ne. Ani Evropa v dohledné době nezažije rychlejší růst. Díky tomu lze pro příští rok předpovědět silný dolar. Dolar může trochu ovlivnit Argentina a její dluhy, euro budou stahovat dolů potíže v Turecku. Obě záležitosti však jednu i druhou měnu ovlivní vcelku jen marginálně. Nově vzniknuvší euro mohlo pro dolar ještě nedávno představovat vážnou konkurenci. Dnes už je jasné, že euro je fiasko. Jeho cena se zhroutila, z přehnaných očekávání svět vystřízlivěl. Myšlenka jednotné evropské měny má nicméně správný a pevný základ a ekonomický přínos se jednoho dne bezpochyby dostaví. Solidní zhodnocení této měny si ovšem bude muset vyžádat přísnou revizi politik, které ji podporují. V tomto ohledu Evropa silně zaostává za očekáváními. Evropští zákonodárci a politici si stále nevědí rady s trhy a proto jejich ekonomiky nejsou s to obstát v konkurenci amerického dynamismu. Ani dnes, ani v dohledné době. To značně oslabuje potenciál eura. Pravda, USA si nemohou donekonečna půjčovat v cizině a jednou se vývoj dolaru i obchodní bilance obrátí. Spojené státy nyní sbírají síly a posilňují se, aby napravily škody, které napáchala internetová horečka. Ekonomiku posilují významné investice do zaměstnanosti, seškrtané rozpočty a kvalitní lidský kapitál, což zvýší jak její střednědobý růstový potenciál, tak její stabilitu. Dlouhý americký boom nebyl domkem z karet, jakkoli si to mnozí kritikové tzv. nové ekonomiky možná přáli. Dnes, kdy už všechen humbuk opadl, vidíme vysokou zaměstnanost a stabilní ekonomiku. Do USA bude i dále proudit kapitál, poněvadž Amerika nabízí nejlepší vyhlídky zisku. Díky tomu se udrží v čele světové ekonomiky. Takže co se stalo s dolarem? Kam až oko dohlédne, nemá Amerika, tedy dolar, zatím žádnou konkurenci.
http://prosyn.org/InkzzG5/cs;
  1. An employee works at a chemical fiber weaving company VCG/Getty Images

    China in the Lead?

    For four decades, China has achieved unprecedented economic growth under a centralized, authoritarian political system, far outpacing growth in the Western liberal democracies. So, is Chinese President Xi Jinping right to double down on authoritarianism, and is the “China model” truly a viable rival to Western-style democratic capitalism?

  2. The assembly line at Ford Bill Pugliano/Getty Images

    Whither the Multilateral Trading System?

    The global economy today is dominated by three major players – China, the EU, and the US – with roughly equal trading volumes and limited incentive to fight for the rules-based global trading system. With cooperation unlikely, the world should prepare itself for the erosion of the World Trade Organization.

  3. Donald Trump Saul Loeb/Getty Images

    The Globalization of Our Discontent

    Globalization, which was supposed to benefit developed and developing countries alike, is now reviled almost everywhere, as the political backlash in Europe and the US has shown. The challenge is to minimize the risk that the backlash will intensify, and that starts by understanding – and avoiding – past mistakes.

  4. A general view of the Corn Market in the City of Manchester Christopher Furlong/Getty Images

    A Better British Story

    Despite all of the doom and gloom over the United Kingdom's impending withdrawal from the European Union, key manufacturing indicators are at their highest levels in four years, and the mood for investment may be improving. While parts of the UK are certainly weakening economically, others may finally be overcoming longstanding challenges.

  5. UK supermarket Waring Abbott/Getty Images

    The UK’s Multilateral Trade Future

    With Brexit looming, the UK has no choice but to redesign its future trading relationships. As a major producer of sophisticated components, its long-term trade strategy should focus on gaining deep and unfettered access to integrated cross-border supply chains – and that means adopting a multilateral approach.

  6. The Year Ahead 2018

    The world’s leading thinkers and policymakers examine what’s come apart in the past year, and anticipate what will define the year ahead.

    Order now