0

Sexuální zločiny v Bílém domě

NEW YORK – Sexuální zločin s sebou vždy nese charakteristický podpis, a to i v případě, kdy lidé, kteří tuto potupu režírují, patří k nejmocnějším mužům a ženám ve Spojených státech. Jak nezvyklé je tedy zjištění, že jeden z pachatelů těchto zločinů, Condoleezza Riceová, nedávno vedla na zvláštním zasedání Rady bezpečnosti OSN debatu o využívání sexuálního násilí jako válečného nástroje.

Když jsem viděla fotografie, které v roce 2004 unikly z věznice Abú Ghrajb, měla jsem pocit dříve viděného. Třebaže Bushova administrativa šířila názor, že mučení vězňů je dílem „několika shnilých jablek“ stojících nízko ve vojenské hierarchii, věděla jsem, že ve skutečnosti vidíme následky systematické politiky nastavené shora. Není to tím, že jsem génius. Je to prostě tím, že jsem pracovala v krizovém centru pro oběti znásilnění a vyškolila se v základech sexuálního zločinu, díky čemuž jsem se naučila, že všichni sexuální dravci si počínají určitými rozpoznatelnými způsoby.

Dnes víme, že mučení vězňů bylo výsledkem politiky nastavené v Bílém domě tehdejším ministrem obrany Donaldem Rumsfeldem, viceprezidentem Dickem Cheneym a Riceovou – která jednáním o mučení dokonce předsedala. Pentagon také připustil, že v rámci vyšetřovacích praktik schválil sexuální týrání zadržených, jehož se měly dopouštět ženy-operativkyně. A podle dokumentů, které získala Americká unie občanských svobod, Rumsfeld dle vlastních slov „dohlížel“ na sexuálně laděné ponižování vězňů.

Sexualizace násilí na popud shora v podstatě proměnila Abú Ghrajb a Guantánamo v gang organizované sexuální zločinnosti, v němž sexuální otroky coby předmět obchodu představovali zajatci zadržovaní USA. Při pohledu na klasickou sadomasochistickou podstatu části těchto mučících praktik se lze jen těžko vyhnout spekulaci, že někoho, kdo tuto politiku prosadil, všechny tyto věci vzrušovaly.