0

Kde je Evropa?

Jak se globální finanční krize nezadržitelně proměňuje v krizi hospodářskou a nově i průmyslovou, po celé EU je slyšet volání: „Kde je Evropa?“ Reakce Bruselu nebyla doposavad vůbec povzbudivá.

Hlavní heslo Evropské komise zní, že neposkvrněnost jednotného trhu je třeba bránit za každou cenu a že využije drtivých zákonných pravomocí, aby zajistila, že finanční injekce ani jiné státní výpomoci poskytované vládami EU nepokřiví poctivou soutěž. Jde o dobře známou mantru a zdá se, že mezi průmyslníky teď sílí názor, že to nestačí.

Napříč Evropou přibývá obav, že průmyslové odstávky budou znamenat zavírání významných provozů a lavinu propouštění v tisících menších firem, a národní vlády se tak ocitají na cestě, kde hrozí srážka s EU, přestože vědí, že nejlepší naděje na záchranu tkví v koordinované evropské snaze. V Bruselu existuje povědomí, že krize nabízí skutečnou politickou příležitost, třebaže Komise ji teprve musí pochopit.

Nadešel čas na nový rámec průmyslové politiky EU, který by Bruselu umožnil využívat postavení „čestného zprostředkovatele“ k řízení soupeřících zájmů. Eurokraté Komise by měli oprášit 30 let staré šanony a rozvzpomenout se, jak jejich předchůdci řešili ocelovou krizi, která hrozila rozpoutáním vnitroevropské obchodní války.