0

Kde jsou praktická řešení celosvětových problémů?

NEW YORK – Jedním prapodivným a znepokojivým rysem dnešní globální politiky je to, že se vyjednávání zaměňuje s řešením problémů. Podle harmonogramu domluveného v prosinci 2007 máme šest měsíců na to, abychom v Kodani dosáhli celosvětové dohody ohledně změny klimatu. Vlády se věnují rozsáhlým vyjednáváním, ale nevěnují se rozsáhlým snahám řešit problém. Každá země si klade otázku: „Jak udělat co nejméně a přimět ostatní státy udělat co nejvíc?“ A přitom by se měly ptát: „Jak spolupracovat, abychom dosáhli společných cílů při minimálních nákladech a s maximálním přínosem?“

Může to sice znít jako totéž, ale totéž to není. Řešení problému změny klimatu vyžaduje redukce emisí oxidu uhličitého z fosilních paliv, což zase dále přináší nutnost volit technologie, které už dílem existují, ale mnoho je ještě třeba vyvinout. Mají-li například součástí energetické směsi zůstat uhelné elektrárny, budou svůj CO2 muset lapat a ukládat; jde o postup zvaný „zachytávání a sekvestrace uhlíku“ a označovaný anglickou zkratkou CCS. Tato technologie je však stále neprověřená.

Obdobně bude zapotřebí oživit důvěru veřejnosti v novou generaci jaderné energetiky, jejíž elektrárny budou bezpečné a spolehlivě monitorované. Budeme potřebovat nové technologie k velkoobjemovému nasazení solární, větrné a geotermální energie. Můžeme se pokusit zužitkovat biopaliva, ale jedině ve formách, které nesoupeří s potravinovou nabídkou ani s cennými aktivy životního prostředí.

Seznam potřebných kroků pokračuje. Musíme zlepšit energetickou účinnost, prostřednictvím „zelených budov“ a účinných spotřebičů. Od automobilů se spalovacími motory budeme muset přejít k hybridům, hybridním vozům s dobíjením ze zásuvky a vozům napájeným akumulátory a palivovými články.