0

Kde jsou globální vůdci?

Summit skupiny G8 konaný tento měsíc v Japonsku byl trapnou ukázkou žalostného stavu globální spolupráce. Svět se nachází v prohlubující se krizi. Ceny potravin prudce rostou. Ceny ropy jsou na historických maximech. Čelní ekonomiky vstupují do fáze recese. Jednání o změnách klimatu se točí v bludném kruhu. Pomoc nejchudším zemím navzdory léta slibovanému zvýšení stagnuje. A přesto bylo v této sílící bouři obtížné najít jediný skutečný úspěch, jehož by světoví vůdci dosáhli.

Svět potřebuje globální řešení globálních problémů, avšak vedoucí představitelé G8 je očividně nedokážou poskytnout. Jelikož prakticky všichni političtí vůdci, kteří se na summit vydali, jsou doma silně neoblíbení, jen málokterý z nich nabízí globální vedení. Jsou slabí jako jednotlivci a ještě slabší, když se sejdou a dají světu najevo svou neschopnost mobilizovat skutečnou akci.

Erdogan

Whither Turkey?

Sinan Ülgen engages the views of Carl Bildt, Dani Rodrik, Marietje Schaake, and others on the future of one of the world’s most strategically important countries in the aftermath of July’s failed coup.

Existují čtyři hluboké problémy. Prvním je nesoudržnost amerického vedení. Doba, kdy Spojené státy dokázaly samy řešit veškeré globální problémy, je sice dávno za námi, avšak dnes se USA ani nesnaží nacházet společná globální řešení. Vůle ke globální spolupráci byla chabá už za Clintonovy administrativy, avšak za vlády Bushovy administrativy úplně vymizela.

Druhým problémem je absence globálního financování. Krizi související s hladem lze v chudých zemích překonat, pokud se jim pomůže produkovat více potravin. Globální energetickou a klimatickou krizi lze překonat, bude-li svět společně investovat do vývoje nových energetických technologií. Choroby, jako je malárie, lze překonat globálně koordinovanými investicemi do kontroly nemocí. A oceány, deštné pralesy a vzduch lze udržet v bezpečí prostřednictvím společných investic do ochrany životního prostředí.

Globální řešení nejsou drahá, ale nejsou ani bezplatná. Globální řešení chudoby, produkce potravin a vývoje nových čistých energetických technologií budou vyžadovat investice ve výši 350 miliard dolarů ročně, což je 1% HNP bohatého světa. To je evidentně dosažitelné, a v porovnání s vojenskými výdaji je to dokonce skromná částka – i tak ovšem vysoce přesahuje almužnu, kterou skupina G8 skutečně pokládá na stůl s cílem vyřešit tyto naléhavé problémy. Britský premiér Gordon Brown vyvinul statečné úsilí přimět zbytek Evropy, aby ctil nanejvýš skromné závazky pomoci učiněné na summitu G8 v roce 2005, avšak z tvrdého boje nakonec odešel poražen.

Třetím problémem je odtrženost globálních vědeckých poznatků od politiků. Vědci a technici vyvinuli mnoho účinných způsobů, jak řešit dnešní problémy, ať už jde o produkci potravin, kontrolu nemocí nebo ochranu životního prostředí. S rozvojem informačních a komunikačních technologií, díky nimž se globální řešení nacházejí a zavádějí do praxe snáze než kdykoliv dříve, se tyto metody staly v posledních letech ještě účinnějšími.

Čtvrtým problémem je, že G8 ignoruje právě ty mezinárodní instituce – jmenovitě Organizaci spojených národů a Světovou banku –, které znamenají největší naději na prosazení globálních řešení. Tyto instituce často postrádají politickou podporu a jsou podfinancované, avšak pokud se globální problémy nevyřeší, svaluje skupina G8 vinu na ně. Místo toho by měly být vybaveny jasnými pravomocemi a závazky a poté hnány k zodpovědnosti za výsledky.

Prezident Bush si možná neuvědomuje, že jeho historicky vysoká sedmdesátiprocentní neoblíbenost mezi americkými voliči souvisí i s faktem, že se jeho vláda postavila k mezinárodnímu společenství zády – a tím uvízla v pasti války a hospodářské krize. Ostatní vůdci G8 naopak zřejmě vidí, že jejich neoblíbenost doma silně souvisí s vysokými cenami potravin a energií, jakož i se stále nestabilnějším globálním klimatem a globální ekonomikou, což jsou otázky, které žádný z předáků nemůže řešit sám.

Od ledna 2009, kdy do úřadu nastoupí nový americký prezident, by politici měli využít ideální příležitosti k vlastnímu politickému přežití a samozřejmě také k zajištění blaha pro své země tím, že posílí spolupráci na globální úrovni. Měli by se dohodnout, že budou řešit společné globální cíle včetně boje proti chudobě, hladu a nemocem (Rozvojové cíle tisíciletí), ale i proti klimatickým změnám a ničení životního prostředí.

Aby G8 těchto cílů dosáhla, měla by si stanovit jasný harmonogram akcí a uzavřít průhledné dohody o způsobu jejich financování. Nejchytřejším krokem by byla dohoda, že každá země bude zdaňovat své emise CO2 s cílem omezit klimatické změny a určitou pevně danou částku z výnosů poté vyčlení na řešení globálních problémů. Pokud by bylo zajištěno financování, G8 by se rázem přesunula od prázdných slibů ke skutečné politice.

S dostatečným financováním v zádech by se vedoucí političtí představitelé světa měli obrátit na odbornou vědeckou veřejnost a mezinárodní organizace, které by jim pomohly toto skutečně globální úsilí realizovat. Místo aby pokládali OSN a její agentury za konkurenty či dokonce za ohrožení národní suverenity, měli by pochopit, že spolupráce s agenturami OSN je ve skutečnosti jediným způsobem řešení globálních problémů, a proto je klíčová i pro jejich vlastní politické přežití.

Support Project Syndicate’s mission

Project Syndicate needs your help to provide readers everywhere equal access to the ideas and debates shaping their lives.

Learn more

Tyto základní kroky – shoda na globálních cílech, mobilizace financí potřebných pro jejich naplnění a identifikace vědeckých poznatků a organizací nutných pro zavedení nalezených řešení do praxe – jsou součástí základní manažerské logiky. Někdo se může ušklíbat, že takový přístup je na globální úrovni nemožný, poněvadž veškerá politika má lokální charakter. Přesto dnes politické přežití všech politiků závisí na globálních řešeních. Tato skutečnost by sama o sobě mohla znamenat, že řešení, která se dnes zdají nedosažitelná, se v budoucnu stanou běžnou věcí.

Času je málo, jelikož globální problémy se rychle vrší. Svět prochází nejhorší hospodářskou krizí za posledních několik desetiletí. Je načase říci vedoucím představitelům G8: „Začněte jednat ruku v ruce, jinak se příští rok ani neobtěžujte scházet.“ Je trapné sledovat, jak se dospělí muži a ženy setkávají jen kvůli bezobsažnému společnému focení.