NEW YORK – Egypt a Thajsko mají málo společného, kromě jedné věci. Vzdělaní lidé, kteří se pyšní tím, že jsou demokraté, v obou zemích v různých dobách dospěli až k potlesku vojenskému puči proti volené vládě. Řadu let předtím vzdorovali vojenským režimům. V Thajsku roku 2006 a v Egyptě minulý měsíc ale s radostí sledovali násilné vypuzení svých politických vůdců.
Ta perverze není bezdůvodná. Volení vládci v obou zemích, Tchaksin Šinavatra v Thajsku a Muhammad Mursí v Egyptě, byli dobrými příklady neliberálních demokratů: měli sklon svůj volební úspěch považovat za mandát k manipulaci ústavních norem a chovali se autokraticky.
V tomto ohledu nejsou sami. Ve skutečnosti jsou zřejmě typickými vůdci v zemích se slabou či zcela chybějící historií demokratického vládnutí. Do téhož tábora patří turecký premiér Recep Tayyip Erdoğan. A kdyby předáci alžírské Islámské fronty spásy (FIS) po svém prvotním úspěchu v demokratických volbách v roce 1991 dostali možnost převzít moc, téměř s jistotou by se také stali neliberálními vládci. (Namísto toho je vojenský puč rozdrtil dřív, než se mohlo uskutečnit druhé kolo voleb, což vyvolalo brutální osmiletou občanskou válku, během níž podle odhadů zahynulo 200 tisíc lidí.)
NEW YORK – Egypt a Thajsko mají málo společného, kromě jedné věci. Vzdělaní lidé, kteří se pyšní tím, že jsou demokraté, v obou zemích v různých dobách dospěli až k potlesku vojenskému puči proti volené vládě. Řadu let předtím vzdorovali vojenským režimům. V Thajsku roku 2006 a v Egyptě minulý měsíc ale s radostí sledovali násilné vypuzení svých politických vůdců.
Ta perverze není bezdůvodná. Volení vládci v obou zemích, Tchaksin Šinavatra v Thajsku a Muhammad Mursí v Egyptě, byli dobrými příklady neliberálních demokratů: měli sklon svůj volební úspěch považovat za mandát k manipulaci ústavních norem a chovali se autokraticky.
V tomto ohledu nejsou sami. Ve skutečnosti jsou zřejmě typickými vůdci v zemích se slabou či zcela chybějící historií demokratického vládnutí. Do téhož tábora patří turecký premiér Recep Tayyip Erdoğan. A kdyby předáci alžírské Islámské fronty spásy (FIS) po svém prvotním úspěchu v demokratických volbách v roce 1991 dostali možnost převzít moc, téměř s jistotou by se také stali neliberálními vládci. (Namísto toho je vojenský puč rozdrtil dřív, než se mohlo uskutečnit druhé kolo voleb, což vyvolalo brutální osmiletou občanskou válku, během níž podle odhadů zahynulo 200 tisíc lidí.)