0

Jak internet na mizinu přišel

Dokud rozkvět internetu trval, zdálo se, že se mu nic nemůže postavit do cesty. Jen nemnoho internetových a takzvaných „dot com“ firem bylo ziskových, ale investorům jako by to nevadilo. Základem pro ohodnocování internetových akcií pro ně byl počet zákazníků či abonentů. Cílem hry se stal růst kapitálu, nikoli zisk. Dokonce i když se propadly nejmódnější akcie, zbytek trhu na to zareagoval nezvykle vlažně. Lidé zjistili, že propadáky se vyplatí kupovat a odvykli, až když se to vyplácet přestalo.

Teď, kdy už internetová horečka opadla, slýcháme, že „principy“ se potvrzují. To je ale stejná polopravda jako dřívější názor, že rozmach internetu se nikdy nezastaví, protože internetová ekonomika vytvořila nové principy. Opakující se období rozmachu a propadu internetu přitom ale zpochybňují převládající ekonomické teorie o finančních trzích.

Dnes už by mělo být jasné, že takzvané principy, které údajně ovlivňují ceny akcií, nevznikají jen tak. Jsou totiž podmíněny chováním finančních trhů. Hodnota akcií může bohatství firem ovlivňovat mnoha různými způsoby: určuje hodnotu základního jmění, rozhoduje, zda firma bude odkoupena či zda naopak firma bude moci koupit firmu další; hodnota akcií ovlivňuje, zda si firma bude moci půjčovat a zda bude schopna lákat a odměňovat management zaměstnaneckými akciemi; hodnota akcií slouží jako reklamní a marketinkový nástroj. Jinými slovy, pokud finanční trhy seznají, že je na tom firma dobře, její „principy“ si polepší; pokud trhy změní názor, změní se i skutečná hodnota firmy. Změny na finančních trzích mají kromě toho dalekosáhlé makroekonomické důsledky.

Člověk nemusí být génius, aby pochopil, že rozmach internetu, založený nikoliv na očekávání zisku, nýbrž na očekávání prodeje akcií za stále rostoucí ceny, se zakládá na neudržitelném obchodním modelu. Nemusí být génius, aby věděl, že po rozmachu vždy přijde propad. Méně snadné už bylo určit, kdy k takovému propadu dojde. V létě roku 1999 jsem byl naprosto přesvědčen, že krach internetu je na spadnutí. Ale internetové akcie se vzpamatovaly z krátkého propadu a brzy vystoupaly do nových výšek. Instituce, jejichž existence závisí na relativním výkonu, se cítily povinny zvyšovat své internetové vlastnictví. Když se Yahoo dostalo do indexu S&P 500, poskočilo za jeden den o 30 %. Lidé jako já, kteří levně prodali své internetové akcie, uvědomujíce si, že hrozí krach, byli nuceni je krýt obrovskými ztrátami. Zůstával jsem přesvědčen, že krach je nevyhnutelný, ale nemohl jsem si dovolit na tomto svém přesvědčení trvat.