When France Says No

Není to tak dávno, co jeden americký politolog přirovnal ztrátu francouzského vlivu v Evropě po předloňském odmítnutí ústavní smlouvy EU v referendu ke kapitulaci Francie v roce 1940. Je to provokativní analogie, avšak je také příhodná? Kolaps v roce 1940 odhalil křehkost francouzské demokracie a ztrátu důvěry ve schopnost země čelit vnějším hrozbám. Odmítnutím evropské ústavy pak Francie vyjádřila mimo jiné strach z globalizace.

Lepší analogii pro francouzské „ne“ představuje odmítnutí smlouvy o založení Evropského obranného společenství (EDC) v roce 1954. V obou případech jsme se dopustili velké historické chyby. Francie obě smlouvy do značné míry iniciovala, prosadila jejich přijetí evropskými partnery, ale nakonec vlastní úsilí vetovala.

Proč Francouzi – v jednom případě Národní shromáždění, ve druhém voliči – odmítli v letech 1954 i 2005 návrhy, které koncipovala sama Francie? Oba projekty usilovaly o vytvoření ryze nadnárodní Evropy. Na základě EDC by vznikla evropská armáda, do níž by byly začleněny dokonce i německé jednotky. Navrhovanou obrannou smlouvu měly podepřít také plány na vytvoření evropského politického společenství, jehož hlavní rysy měla definovat ústavní komise složená z poslanců národních parlamentů. Tato komise by se v podstatě bývala stala předchůdkyní Konventu o budoucnosti Evropy z let 2003-2004, který pod předsednictvím někdejšího francouzského prezidenta Valéryho Giscarda d’Estainga sepsal ústavní smlouvu.

To continue reading, please log in or enter your email address.

Registration is quick and easy and requires only your email address. If you already have an account with us, please log in. Or subscribe now for unlimited access.

required

Log in

http://prosyn.org/v62Lhph/cs;