1

Když se demokracie střetávají

BERLÍN – Multipolární podstata dnešního mezinárodního systému bude znovu patrná na blížícím se summitu skupiny G-20 v mexickém Los Cabos. Globální problémy už nejsou řešeny, krize řízeny a globální pravidla ani definována, natožpak zaváděna do praxe staromódním způsobem, totiž několika málo vesměs západními mocnostmi. O slovo se hlásí také rodící se velké a střední mocnosti, jako jsou Indie, Brazílie, Indonésie, Jižní Korea, Turecko nebo Jihoafrická republika.

Některé z těchto mocností mají stále rozvíjející se ekonomiky. Politicky však většina z nich překročila práh, který dlouho omezoval jejich přístup do kuchyně mezinárodního rozhodování. Pět stálých členů Rady bezpečnosti Organizace spojených národů (skupina „P-5“) dosud hájí své právo vetovat rezoluce a jejich vojenská síla je nesouměřitelná. Už však nemohou disponovat dostatečnými prostředky, schopnostmi a legitimitou k tomu, aby se samy dokázaly vypořádat s globálními problémy či krizemi.

Bipolarita je věcí minulosti a je nepravděpodobné, že by se znovu objevila v podobě nějaké nové čínsko-americké skupiny „G-2“. Stejně tak je nepravděpodobné, že by jakákoliv skupina zemí, například G-7 nebo G-8, v dohledné budoucnosti znovu získala kvazihegemonní postavení. Dokonce ani skupina G-20 nemusí v současném složení skutečně reprezentovat síly, které mohou a budou utvářet jednadvacáté století.

Pro Spojené státy, Evropskou unii, Japonsko a další členy „starého Západu“ je dobrou zprávou, že většina nově se rýsujících mocností, které se ucházejí o aktivnější globální roli, je zároveň demokraciemi. Ve skupině G-20 existují pouze dva státy – Čína a Saúdská Arábie –, které výslovně nechtějí být liberálními demokraciemi, přičemž ve třetím státě – v Rusku – se vyvinula autokracie s demokratickou fasádou.