0

Co se to stalo s pojištěním mezd?

Nová rizika, která globalizace a informační technologie představují pro naše mzdy a živobytí, jsou v současnosti předmětem značné veřejné pozornosti a obav. Diskuse o nových nápadech, jak se s těmito riziky vyrovnat, je však mnohem méně konstruktivní. Po pravdě řečeno možná ztrácíme dynamiku, kterou jsme při zavádění některých těchto myšlenek před pár lety měli.

Jistě i nadále sympatizujeme s lidmi, kteří po dosažení středního či pozdního věku zjistili, že je nahradili hůře placení zaměstnanci v jiné části světa, případně počítač nebo robot. Opravdu však hodláme s těmito riziky něco dělat?

Jednou z nových myšlenek, která se ještě před několika lety zdála žhavým tématem, je „pojištění mezd“. Ve své tehdejší podobě byla představa prostá: vláda bude chránit lidi před rizikem ztráty pracovního místa a neschopností najít si nové za stejnou mzdu. Vládní pojistný program by těmto lidem po určité konkrétní období, například po dva roky, vyplácel jistou část – řekněme polovinu – rozdílu mezi starým výdělkem a výdělkem v novém zaměstnaní.

Tuto myšlenku v roce 1986 poprvé navrhli Robert Z. Lawrence a Robert Litan v knize Saving Free Trade (Jak zachránit volný obchod) a v roce 2001 ji Litan spolu s Lori Kletzerovou znovu oživili v novinovém článku. Návrh se setkal se zájmem a v roce 2002 přijaly Spojené státy demonstrační program. Svou verzi návrhu doporučila v roce 2002 také Hartzova komise v Německu. O programech pojištění mezd se aktivně diskutovalo nebo byly v nějaké formě zavedeny rovněž ve Velké Británii, ve Francii, ve Švýcarsku a v Irsku.