Skip to main content

acemoglu11_Spencer PlattGetty Images_ukrainegirlflowerstape Spencer Platt/Getty Images

Jak učinit přítrž ukrajinské korupci

CAMBRIDGE – V euforické době bezprostředně po pádu Sovětského svazu by málokdo hádal, že Ukrajinu – průmyslovou zemi se vzdělanou pracovní silou a obrovskými přírodními zdroji – bude příštích 28 let trápit stagnace. Sousední Polsko, které bylo v roce 1991 chudší než Ukrajina, dokázalo během dalších tří desetiletí téměř ztrojnásobit svůj HDP na obyvatele (v paritě kupní síly).

Většina Ukrajinců ví, proč zaostali: jejich země patří mezi nejzkorumpovanější na světě. Korupce ale nespadne jen tak z nebe, takže skutečnou otázkou je, co je její příčinou.

Tak jako v ostatních sovětských republikách byla moc na Ukrajině dlouho soustředěna do rukou elit z řad komunistické strany, často dosazených Kremlem. Ukrajinská komunistická strana byla ale do velké míry transplantátem samotné ruské komunistické strany a její působení šlo zhusta na úkor domorodých Ukrajinců.

Navíc stejně jako ve většině ostatních bývalých sovětských republik (s výraznou výjimkou pobaltských zemí) vedli přechod Ukrajiny od komunismu příslušníci dřívější komunistické elity, kteří si nově nasadili kabát nacionalistických vůdců. Takový vývoj se nikde neosvědčil. V ukrajinském případě ale situaci ještě zhoršilo neustálé mocenské zápolení mezi soupeřícími komunistickými elitami a oligarchy, k jejichž zrodu a množení napomohly.

Kvůli převaze řevnivých frakcí se Ukrajina dostala do područí institucí, které označujeme za extraktivní: společenská uspořádání tam posilují moc úzké vrstvy společnosti a zbytek zbavují politického hlasu. Trvalým nakloněním ekonomické hrací plochy tato uspořádání už dlouho odrazují investice a novátorství potřebné k setrvalému růstu.

Korupci nelze porozumět bez pochopení širšího institucionálního kontextu. I kdyby se na Ukrajině dařilo držet v mezích uplácení a rozkrádání, růstu by dál stály v cestě extraktivní instituce. Právě to se stalo například na Kubě, kde sice moc převzal Fidel Castro a potlačil korupci předchozího režimu, vybudoval ale jiný typ extraktivního systému. Korupce jako druhotná infekce zesiluje projevy neefektivity, již plodí extraktivní instituce. Na Ukrajině je přitom tato infekce obzvlášť nakažlivá, vzhledem k naprosté ztrátě důvěry v instituce.

Subscribe now
ps subscription image no tote bag no discount

Subscribe now

Subscribe today and get unlimited access to OnPoint, the Big Picture, the PS archive of more than 14,000 commentaries, and our annual magazine, for less than $2 a week.

SUBSCRIBE

S ohledem na rozsouzení pří, regulaci trhů a alokaci zdrojů spoléhají moderní společnosti na spletitou síť institucí. Bez důvěry veřejnosti nedokážou tyto instituce plnit svou náležitou funkci. Jakmile obyčejní občané začnou vycházet z toho, že úspěch závisí na konexích a úplatcích, stane se tento předpoklad proroctvím, které se samo naplní. Trhy se pokřiví, spravedlnost se stává součástí obchodů a politici se prodají tomu, kdo nabídne nejvíc. Časem tato „korupční kultura“ prosytí celou společnost. Na Ukrajině jsou zkompromitované i univerzity: pravidelně se kupují a prodávají vysokoškolské tituly.

Ačkoli je korupce spíš příznakem než příčinou ukrajinských problémů, korupční kulturu je nezbytné vykořenit, než se poměry budou moci zlepšit. Člověk by si mohl myslet, že to vyžaduje silný stát disponující prostředky k vymýcení zkorumpovaných politiků a podnikatelů. Tak jednoduché to bohužel není. Jak ilustruje protikorupční tažení čínského prezidenta Si Ťin-pchinga, aktivita vedená shora často není zátahem proti nezákonnosti obecně, ale stává se honem na čarodějnice cílícím na politické oponenty vlády. Netřeba dodávat, že takový dvojí metr je stěží účinným způsobem jak pěstovat důvěru.

Boj s korupcí namísto toho vyžaduje robustní zapojení občanské společnosti. Úspěch závisí na zlepšení transparentnosti, zajištění nezávislosti soudnictví a posílení moci obyčejných občanů pustit k vodě zkorumpované politiky. Vždyť charakteristickým rysem postkomunistické transformace Polska nebylo účinné vůdčí řízení ani zavedení volných trhů. Byla jím přímá angažovanost polské společnosti, když se od základů budovaly postkomunistické instituce.

Jistěže, mnozí ze západních ekonomů, kteří po pádu Berlínské zdi vpadli do Varšavy, prosazovali shora řízenou liberalizaci trhů. Tehdejší rané série západní „šokové terapie“ ale vyústily v rozsáhlé propouštění a bankroty, což vyvolalo široce založenou reakci společnosti pod vedením odborů. Poláci se vyhrnuli do ulic a strmě vzrostla četnost stávek – z přibližně 215 v roce 1990 na víc než 6000 v roce 1992 a přes 7000 v roce 1993.

Polská vláda se západním expertům vzepřela, od shora řízených politik couvla a místo nich se zaměřila na budování politického konsensu kolem sdílené vize reforem. K jednacímu stolu byly přizvány odborové svazy, do státního sektoru bylo vyčleněno víc prostředků a byla zavedena nová progresivní daň z příjmu. Právě tyto reakce vlády vštípily lidem důvěru v postkomunistické instituce. Časem pak zase právě tyto instituce zabránily oligarchům a bývalým komunistickým elitám ovládnout transformaci, rozšířit korupci a proměnit ji v běžný jev.

Naproti tomu Ukrajina (stejně jako Rusko) dostala plnou dávku „privatizace“ a „tržních reforem“ řízených shora. Transformaci, aniž by aspoň předstírala posilování moci občanské společnosti, předvídatelně ovládli oligarchové a pozůstatky KGB.

Je v zemi, kterou už tak dlouho jako Ukrajinu sužují zkorumpovaní lídři a extraktivní instituce, stále uskutečnitelná mobilizace napříč společností? Stručně řečeno ano. Ukrajina je domovem mladého, politicky angažovaného obyvatelstva, jak jsme viděli během oranžové revoluce v letech 2004-2005 a během revoluce na Majdanu v 2014. Neméně důležité je, že ukrajinský lid chápe, že aby bylo možné vybudovat lepší instituce, je třeba vykořenit korupci. Jeho nový prezident, Volodymyr Zelenskyj, opřel kampaň o slib boje proti korupci a byl zvolen drtivou většinou hlasů. Teď musí nastartovat očistný proces.

Snahy amerického prezidenta Donalda Trumpa zatáhnout Ukrajinu do jeho vlastních korupčních čachrů dávají Zelenskému dokonalou příležitost k symbolickému gestu. Měl by veřejně odmítnout s Američany jednat, dokud si nevyřeší své vlastní problémy s korupcí (i když to bude znamenat odmítnutí poskvrněné pomoci).

Vždyť právě Spojené státy jsou dnes jednou z posledních zemí, která by Ukrajinu měla poučovat o korupci. Aby mohly takovou úlohu opět hrát, tamní soudy a voliči budou muset dát jasně najevo, že překračování zákonů, útoky na demokratické instituce a narušování veřejné důvěry ze strany Trumpovy administrativy neobstojí. Jedině pak budou USA vzorem, který stojí za to následovat.

Z angličtiny přeložil David Daduč

https://prosyn.org/xjprlHpcs;
  1. palacio101_Artur Debat Getty Images_earthspaceshadow Artur Debat/Getty Images

    Europe on a Geopolitical Fault Line

    Ana Palacio

    China has begun to build a parallel international order, centered on itself. If the European Union aids in its construction – even just by positioning itself on the fault line between China and the United States – it risks toppling key pillars of its own edifice and, eventually, collapsing altogether.

    5
  2. rajan59_Drew AngererGetty Images_trumpplanewinterice Drew Angerer/Getty Images

    Is Economic Winter Coming?

    Raghuram G. Rajan

    Now that the old rules governing macroeconomic cycles no longer seem to apply, it remains to be seen what might cause the next recession in the United States. But if recent history is our guide, the biggest threat stems not from the US Federal Reserve or any one sector of the economy, but rather from the White House.

    3
  3. eichengreen134_Ryan PyleCorbis via Getty Images_chinamanbuildinghallway Ryan Pyle/Corbis via Getty Images

    Will China Confront a Revolution of Rising Expectations?

    Barry Eichengreen

    Amid much discussion of the challenges facing the Chinese economy, the line-up of usual suspects typically excludes the most worrying scenario of all: popular unrest. While skeptics would contend that widespread protest against the regime and its policies is unlikely, events elsewhere suggest that China is not immune.

    4
  4. GettyImages-1185850541 Scott Peterson/Getty Images

    Power to the People?

    Aryeh Neier

    From Beirut to Hong Kong to Santiago, governments are eager to bring an end to mass demonstrations. But, in the absence of greater institutional responsiveness to popular grievances and demands, people are unlikely to stay home.

Cookies and Privacy

We use cookies to improve your experience on our website. To find out more, read our updated Cookie policy, Privacy policy and Terms & Conditions