Odmítnutí ústavy Evropské unie francouzskými a nizozemskými voliči nás nutí k úvahám nad rámec této smlouvy. Je to zřejmé ze současné debaty o společném rozpočtu. Vítězství odpůrců ukazují, že argumenty založené na suverenitě, které se stavějí proti jakémukoliv typu evropského politického svazku, jsou na vzestupu. Zdá se, že všude získávají půdu pod nohama euroskeptici a vrchu nabývá také jistý druh xenofobie.
Xenofobie a suverenita však nebyly prvotními impulzy, které poháněly vpřed ty, kdo hlasovali „ne“. Záporné hlasy ve Francii a v Nizozemsku – i rostoucí nespokojenost v dalších členských zemích, jako je Německo – pramení především z neschopnosti národních vlád i unie reagovat efektivně na problémy, které občany trápí nejvíce. Ústavu neodmítli pouze antievropané; ani zdaleka ne.
Mnozí Evropané ve skutečnosti vyzývají EU, aby podnikala kroky ke snížení nezaměstnanosti a rozhodně zasahovala na mezinárodním kolbišti. Mnoho expertů interpretovalo vnitřní nejednotnost Evropy ohledně války v Iráku, kdy se řadoví občané v drtivé většině stavěli proti vojenské intervenci, jako příznak slabosti unie.
Odmítnutí ústavy Evropské unie francouzskými a nizozemskými voliči nás nutí k úvahám nad rámec této smlouvy. Je to zřejmé ze současné debaty o společném rozpočtu. Vítězství odpůrců ukazují, že argumenty založené na suverenitě, které se stavějí proti jakémukoliv typu evropského politického svazku, jsou na vzestupu. Zdá se, že všude získávají půdu pod nohama euroskeptici a vrchu nabývá také jistý druh xenofobie.
Xenofobie a suverenita však nebyly prvotními impulzy, které poháněly vpřed ty, kdo hlasovali „ne“. Záporné hlasy ve Francii a v Nizozemsku – i rostoucí nespokojenost v dalších členských zemích, jako je Německo – pramení především z neschopnosti národních vlád i unie reagovat efektivně na problémy, které občany trápí nejvíce. Ústavu neodmítli pouze antievropané; ani zdaleka ne.
Mnozí Evropané ve skutečnosti vyzývají EU, aby podnikala kroky ke snížení nezaměstnanosti a rozhodně zasahovala na mezinárodním kolbišti. Mnoho expertů interpretovalo vnitřní nejednotnost Evropy ohledně války v Iráku, kdy se řadoví občané v drtivé většině stavěli proti vojenské intervenci, jako příznak slabosti unie.