1

Co přijde po neúspěšných sankcích proti Íránu?

LOS ANGELES amp#45;amp#45; Schválení nejnovějších sankcí proti Íránu je třetím případem, kdy se Rada bezpečnosti Organizace spojených národů překotně snaží zarazit obávané úsilí této islámské republiky o obohacení uranu. Bohužel je nepravděpodobné, že by nové sankce měly větší účinek než první dvě kola.

Vezměme si dvě předchozí rezoluce Rady bezpečnosti. Rezoluce z prosince 2006 omezila mezinárodní pomoc Íránu při osvojování si jaderného palivového cyklu. Rezoluce z března 2007 zase volala po „obezřetnosti a zdrženlivosti“ při prodeji těžké zbrojní techniky do Íránu a varovala před novými granty, finanční pomocí nebo koncesními půjčkami. Nic z toho vládnoucími mulláhy v zemi nepohnulo. Jen málokdo očekává jiný výsledek od nejnovějších sankcí, které schvalují mezinárodní zadržování íránského kontrabandu, zpřísněné monitorování finančních institucí íránského režimu a také omezení cestování a zmrazení majetku lidí a firem angažujících se v íránském jaderném programu.

Nezdar cílených sankcí OSN by neměl nikoho překvapovat. USA používají metodu sankcí už řadu let. V letech 2003 až 2007 vedlo americké ministerstvo financí spor proti 94 firmám, které porušily zákaz obchodu a investic v Íránu. Ministerstvo zahraničí 111krát uvalilo sankce na zahraniční organizace, které se zapojily do aktivit souvisejících s íránským šířením zbraní nebo terorismem. Obě ministerstva také využívala svou sílu ke zmrazování finančních aktiv nebo přístupu do amerického finančního systému.

Výsledek se však rovnal pouhému píchnutí špendlíkem. Íránské jaderné programy byly i nadále financovány z mezinárodního obchodu. V roce 1994 vyvezl Írán zboží za 37 miliard dolarů, přičemž do roku 2007 se tento objem téměř zdvojnásobil na 70 miliard. Zhruba ve stejném období se prudce zvýšil rovněž íránský dovoz, konkrétně z 22 miliard dolarů v roce 1994 na 45 miliard v roce 2006.