Al-Kajdá, palestinští sebevražední atentátníci, čečenští a baskičtí separatisté či militantní Irská republikánská armáda vyvolávají svými útoky na civilní obyvatelstvo takřka u všech lidí bez rozdílu stejnou reakci: niternou hrůzu. Zdá se, že vlna sebevražedných atentátů a dalších teroristických akcí momentálně - byť nejspíš dočasně - opadává, a tak je možná vhodný čas k tomu, abychom se zamysleli nad jistou zásadní otázkou: Proč je vlastně teroristické vraždění více opovrženíhodné než jiné způsoby zabíjení?
Onu zvláštní potupu, spojovanou se slovem ,,terorismus", je třeba chápat jako odsouzení jeho prostředků, nikoli jeho cílů. Samozřejmě - ti, kdo odsuzují teroristické útoky proti civilistům, rovněž často odmítají cíle, kterých má být tímto způsobem dosaženo. Podle nich není samostatné Baskicko či odchod amerického vojska z Blízkého a Středního Východu cílem hodným sledování, tím spíše pak násilnou cestou.
Odsouzení ovšem nezávisí na odmítání cílů teroristů. Reakce na útoky na New York a Washington z 11. září 2001 a na další jim podobné akce podtrhuje fakt, že takové prostředky jsou ostudné a opovrženíhodné bez ohledu na jejich cíl. Takových prostředků nesmí být použito ani k dobrým účelům, a to ani tehdy, neexistuje-li žádná jiná cesta. Tradiční zvažování nákladů a přínosů není v takovémto případě přípustné.
Al-Kajdá, palestinští sebevražední atentátníci, čečenští a baskičtí separatisté či militantní Irská republikánská armáda vyvolávají svými útoky na civilní obyvatelstvo takřka u všech lidí bez rozdílu stejnou reakci: niternou hrůzu. Zdá se, že vlna sebevražedných atentátů a dalších teroristických akcí momentálně - byť nejspíš dočasně - opadává, a tak je možná vhodný čas k tomu, abychom se zamysleli nad jistou zásadní otázkou: Proč je vlastně teroristické vraždění více opovrženíhodné než jiné způsoby zabíjení?
Onu zvláštní potupu, spojovanou se slovem ,,terorismus", je třeba chápat jako odsouzení jeho prostředků, nikoli jeho cílů. Samozřejmě - ti, kdo odsuzují teroristické útoky proti civilistům, rovněž často odmítají cíle, kterých má být tímto způsobem dosaženo. Podle nich není samostatné Baskicko či odchod amerického vojska z Blízkého a Středního Východu cílem hodným sledování, tím spíše pak násilnou cestou.
Odsouzení ovšem nezávisí na odmítání cílů teroristů. Reakce na útoky na New York a Washington z 11. září 2001 a na další jim podobné akce podtrhuje fakt, že takové prostředky jsou ostudné a opovrženíhodné bez ohledu na jejich cíl. Takových prostředků nesmí být použito ani k dobrým účelům, a to ani tehdy, neexistuje-li žádná jiná cesta. Tradiční zvažování nákladů a přínosů není v takovémto případě přípustné.