Co když ne všechna dobra jsou slučitelná?

Vytrvale arogantní tezí naší doby je, že všechny dobré myšlenky patří k sobě. Pravda a smíření, mír a spravedlnost, dokonce spravedlnost a pravda: to je jen vzorek z věru úctyhodných tužeb pro lidskou společnost, o nichž se běžně mluví tak, jako by byly navzájem zcela kompatibilní. Krutá a holá pravda je ovšem taková, že není vůbec jisté a jasné, zda opravdu slučitelné jsou.

Jistě - ve společnostech, které jsou na tom psychologicky a materiálně v zásadě dobře, jsou podobné morální mýty - vlastně taková zbožná přání - vesměs neškodné a často dokonce prospěšné. Vzpomeňme dnešní mýtus o pluralitě kultur, který jsme si my na Západě sami pro sebe vymysleli, abychom se dokázali vypořádat s dilematy a výzvami hromadné imigrace z mimoevropského světa. Tato skvostně zjednodušující báj vidí v kulturní ,,rozmanitosti" ne hrozbu, nýbrž dobrodiní.

Člověk přitom nemusí být stoupencem Jörga Haidera nebo nedávno zesnulého Pima Fortuyna, aby poznal, že nehledě na přínosy, ať už jde o hospodářský růst či třeba rozšiřování kulturní zkušenosti obyvatel Západu, o spoustu věcí jsme přišli a stále přicházíme. S příchodem nových národů, nových myšlenkových východisek, která žádají aby byl brán na vědomí také jejich pohled na svět, se přinejmenším mění národní kultura největších západních zemí - jejich hluboce zakořeněné struktury ideologie, vkusu a estetiky.

To continue reading, please log in or enter your email address.

Registration is quick and easy and requires only your email address. If you already have an account with us, please log in. Or subscribe now for unlimited access.

required

Log in

http://prosyn.org/pAG0o2L/cs;