0

Co chtějí muslimské ženy?

NEW YORK – Když namísto dialogu nastoupí karikatura, utrpí všichni – obzvlášť když jde o pochopení potíží doléhajících na ženy, které se po celém světě vzpírají umlčování. Právě takovým způsobem nedávno někteří američtí pravicoví blogeři překroutili článek, který jsem napsala.

Psala jsem, že mnohé aktivistky v muslimských zemích obvykle zdůrazňují témata jako vraždy ze cti, nerovnost před zákonem a nedostupnost vzdělání a že vyjadřují frustraci z toho, že posedlost lidí na Západě tím, co mají muslimky na sobě, může být na úkor právě těchto témat. Dále jsem poukázala na to, že řada muslimských feministek brání svůj oděv na základě vlastenectví, antiimperialismu anebo jako věc víry.

Erdogan

Whither Turkey?

Sinan Ülgen engages the views of Carl Bildt, Dani Rodrik, Marietje Schaake, and others on the future of one of the world’s most strategically important countries in the aftermath of July’s failed coup.

To na Západě vyvolalo malou erupci zkreslování: „Wolfová chce institucionalizovat burku“ atd. Bylo deprimující sledovat, jak se prostý apel na Zápaďany, aby muslimským ženám naslouchali, záměrně komolil ve zpodobování všech muslimek jako poddajných, vlastní vůle zbavených bytostí, které je třeba zachránit.

Že by muslimské ženy měly mít možnost mluvit samy za sebe, jsem si byla tak jistá díky tvářím muslimského feminismu, s nimiž jsem se setkala během nedávných cest – především v Jordánsku, zemi fascinujícím způsobem rozkročené mezi tradici a novátorství a rozvíjející se pod vládou progresivní monarchie, která usiluje o modernizaci a do jisté míry o demokratizaci. Pro obyvatele Západu, kteří se obávají islámského fundamentalismu v arabském světě, je Jordánsko nesporně vhodným modelem, který je třeba pochopit, podporovat a získat ke spolupráci.

Vůdčí představitelky žen, s nimiž jsem se v Ammánu setkala, neříkaly: „Vzkažte prosím Západu, aby nás zachránil.“ Měly plné ruce práce budování vlastních rovnostářských, modernistických nových světů s arabským – a často islámským – požehnáním.

Svěžím příkladem je princezna Rím Alí, švagrová královny Ranii, mediální hvězdy v šatech od Chanel, která je symbolem modernějšího Jordánska; princezna Rím dosahuje nesmírných pokroků působením spíše v zákulisí. Přijala mne v zelení osázeném předměstí Ammánu, v paláci, kde žije s princem Alím a jejich malými dětmi. Klidné vystupování a diplomatické způsoby této někdejší žurnalistky BBC jsou v nesouladu s její odvahou: srdce svého chotě si získala, když přinášela zprávy z Bagdádu v předvečer bleskového ataku a neochvějně stála před kamerami, i když kolem padaly bomby.

Princezna Rím a princ Alí podporují nový filmový ústav, Rudomořský institut kinematografických umění, společný podnik s Univerzitou jižní Kalifornie, který přivádí dohromady bystré mladé lidi z celého Středního východu, aby se vyškolili v současné filmové tvorbě, seznámili s mezinárodní filmovou produkcí a dostali ven příběhy regionu. Ačkoliv princezna Rím už sama praktikovat žurnalistiku přímo nemůže, je též spoluzakladatelkou nové jordánské žurnalistické školy. Jejím cílem je dosáhnout toho, aby novináři nahradili přijímání „stranické linie“ – třebaže stranou je v tomto případě její vlastní širší rodina – kritičtější perspektivou.

Nasměrovala mou pozornost k Jordánci natočeným filmům o podřízenosti žen v domácnostech a k působivé knize Rany Husejní o vraždách ze cti, Murder in the Name of Honor (Vražda ve jménu cti). Jejím nevysloveným vzkazem ovšem bylo, že tyto kritické průzkumy nerovnosti žen v arabském světě jsou nejpoučnější, když jde o díla zastánců žen přímo z dané kultury, nikoli o senzační či povrchní líčení problému vytvořená na Západě.

Mary Nazzalová, společně s rodinou majitelka stylového a rušného butikového hotelu, je další neúnavnou ženou, která vypadá jako by se právě fotografovala do módního časopisu. Byl by ale na omylu každý, kdo by podcenil její vážnost. Říkám o ní, že je „napůl Martha Stewart, napůl Che Guevara,“ protože když právě nerenovuje elegantní veřejné prostory svého hotelu, podává k Mezinárodnímu trestnímu soudu žaloby na izraelské generály za válečné zločiny, jichž se podle ní dopustili na civilistech v Gaze.

Nazzalová je vzděláním britská advokátka a předsedá představenstvu organizace Human Rights Legal Aid Trust. Ta usiluje o využití mezinárodního práva k tomu, aby přivedla k zodpovědnosti příslušníky izraelské armády, kteří během invaze do Gazy vystavili nebezpečí civilisty – jde o události, jež potvrzuje nedávná Goldstoneova zpráva. Je vášnivě zaujatá palestinskou věcí a spojuje špičkovou advokacii s ochotou naslouchat všem slušným lidem na všech stranách konfliktu a houževnatým lpěním na míru v regionu založeném na řádném soudním procesu a spravedlnosti.

Konečně je tu samotná Rana Husejní, vzor investigativních zpravodajů všude na světě. Ta v anglicky psaných jordánských novinách The Jordan Times začala dokumentovat vraždy ze cti a pátrat po nich. Vraždy ze cti si podle odhadů každoročně vyžádají životy 5000 žen a jsou čím dál běžnější v přistěhovaleckých komunitách v zahraničí. Podle jejího líčení může být žena zabita kvůli tomu, „že se na ulici zasměje žertu, že je nalíčená nebo má krátkou sukni… anebo proto, že ji znásilnil bratr.“

Support Project Syndicate’s mission

Project Syndicate needs your help to provide readers everywhere equal access to the ideas and debates shaping their lives.

Learn more

Když Husejní se svou sérií zpráv začala, téměř denně dostávala do redakce výhrůžky smrtí – a také stovky dopisů, v nichž jí čtenáři vyslovovali podporu. V důsledku její odvážné investigativní práce, jejíž součástí byla interview ve věznicích, řada muslimských zemí novelizuje své trestní zákoníky a mezinárodně se záležitost dostala do centra pozornosti.

Tyto ženy jsou přesně tím typem lídrů, které není dobré přehlížet kvůli vlastnímu přesvědčení, že na Středním východě nemohou existovat, a které by si všichni měli spíš předcházet a podporovat je. Udělali bychom lépe, kdybychom si o nich zjistili víc a přestali mrhat časem v povrchních debatách o tom, jak by se – společně s mnoha jinými neméně skvělými ženami – měly oblékat.