0

Jakou podnikovou daň pro Evropu?

Evropská komise zvažuje jednotný model zdanění podniků napříč Evropskou unií, který rozhodně nemůže fungovat. Měla by raději uvažovat o jednodušší a životaschopnější alternativě, která už existuje.

Podnikové příjmy se v současnosti v EU zdaňují podle široce rozbíhavých národních norem, na základě odděleného účetnictví příjmů získaných v jednotlivých zemích. Přeshraniční vnitrofiremní transakce se započítávají v souladu s tržními cenami u transakcí obdobných – jde o takzvaný „arm’s-length principle“ (ALP).

Systém je složitý, administrativně nákladný a může vést ke dvojímu zdanění, protože členské státy obvykle nepovolují úplné odpisy ztrát a daňových povinností vzniklých v zahraničí. Je také náchylný k daňovým únikům, a to kvůli rozdílným definicím příjmů právnických osob napříč členskými státy a rozsáhlým možnostem podvádění, jež nabízí ALP (neboť často neexistují referenční tržní ceny), o přelévání zisků pod jurisdikce s nižším zdaněním ani nemluvě.

Komise nyní navrhuje, aby byly evropské společnosti podnikající ve více než jednom členském státu zdaňovány podle společné definice příjmu z výdělečné činnosti – Společného zdanění konsolidovaného základu (CCBT). Příjem z výdělečné činnosti by se vypočítal na základě konsolidovaného základu celé skupiny a pak „podělil“ mezi členské státy podle vzorce odrážejícího přispění jednotlivých obchodních jednotek k celkovému výdělku skupiny. Vzorec by mohl obsahovat faktory, jako jsou tržby, výplaty a hmotná aktiva, jako v Kanadě a ve Spojených státech, nebo přidanou hodnotu, upravenou tak, aby nezahrnovala dovozy a určovala tedy přidanou hodnotu „vytvořenou“ v jednotlivých zemích. Každý členský stát by nadále mohl svobodně rozhodovat o výši daňové sazby, která by platila pro jeho podíl na výdělku skupiny.