Patnácté výročí sametové revoluce, která začala 17. listopadu 1989 a ukončila 41 let komunistické diktatury v Československu, je příležitostí k zamyšlení nad smyslem morálního chování svobodných jedinců. Dnes žijeme v demokratické společnosti, ale mnoho lidí opět věří, že se o jejich osudech rozhoduje mimo ně. Nejenom v Čechách ztrácí lidé víru, že mohou skutečně ovlivnit běh politiky, nebo že by dokonce mohli mít vliv na to, kam se ubírá lidská civilizace.
V době komunismu většina lidí věřila, že individuální snaha o změnu neměla smysl. Komunističtí vládci trvali na tom, že komunismus byl výsledkem obecných historických zákonů, proti kterým se nemělo smysl bouřit. Ti, kdo této logice odmítali věřit, byli pro jistotu potrestáni.
Bohužel myšlení, které stálo v pozadí komunistických diktatur, úplně nezmizelo. I dnes nám někteří politici a tvůrci veřejného mínění tvrdí, že se komunistické diktatury zhroutily vlastně samy od sebe, opět v důsledku jakýchsi „objektivních" zákonitostí. Individuální odpovědnost a činy jsou zlehčovány. Komunismus byl prý jen jednou slepou uličkou západního racionalismu a tudíž stačilo, abychom si počkali, až dojdeme na konec této uličky.
Patnácté výročí sametové revoluce, která začala 17. listopadu 1989 a ukončila 41 let komunistické diktatury v Československu, je příležitostí k zamyšlení nad smyslem morálního chování svobodných jedinců. Dnes žijeme v demokratické společnosti, ale mnoho lidí opět věří, že se o jejich osudech rozhoduje mimo ně. Nejenom v Čechách ztrácí lidé víru, že mohou skutečně ovlivnit běh politiky, nebo že by dokonce mohli mít vliv na to, kam se ubírá lidská civilizace.
V době komunismu většina lidí věřila, že individuální snaha o změnu neměla smysl. Komunističtí vládci trvali na tom, že komunismus byl výsledkem obecných historických zákonů, proti kterým se nemělo smysl bouřit. Ti, kdo této logice odmítali věřit, byli pro jistotu potrestáni.
Bohužel myšlení, které stálo v pozadí komunistických diktatur, úplně nezmizelo. I dnes nám někteří politici a tvůrci veřejného mínění tvrdí, že se komunistické diktatury zhroutily vlastně samy od sebe, opět v důsledku jakýchsi „objektivních" zákonitostí. Individuální odpovědnost a činy jsou zlehčovány. Komunismus byl prý jen jednou slepou uličkou západního racionalismu a tudíž stačilo, abychom si počkali, až dojdeme na konec této uličky.