8

Napodobitelští kapitalisté

CURYCH – Závidět Číně je až příliš snadné. Při současných tempech růstu zvětší čínská ekonomika za pouhých devět let svůj objem na dvojnásobek a podle odhadů se přitom 100 milionů lidí dostane nad hranici chudoby.

Porovnejme to s velkými ekonomikami západního světa. HDP eurozóny se dál potácí pod úrovní roku 2008 a Spojené státy se naposledy těšily růstu na čínský způsob v roce 1984, kdy stál benzin 1,10 dolaru za galon (3,8 litru) a z výrobní linky v Kalifornii sjel první Apple Macintosh.

Vzhledem k chudokrevnému výkonu Západu v posledních letech těžko někoho překvapí, že se závist vůči hospodářské dynamice Číny projevila i v oficiální politice. Mezi nedávné příklady patří přímé tržní intervence (například americká snaha pozvednout domácí automobilový průmysl prostřednictvím programu „šrotovného“) nebo snaha britské vlády opětovně rozproudit domácí trh nemovitostí garancemi na hypotéky v rámci plánu „Help to Buy“.

Dokonce ani dosud nezávislé centrální banky se nevyhnuly tomuto plíživému posunu ke státem podporovanému kapitalismu. Americký Federální rezervní systém je jemně pobízen k tomu, aby nakoupil 90% ročních čistých emisí amerických vládních dluhopisů, a v podstatě tak financoval americký fiskální deficit a prostřednictvím výsledných záporných reálných úrokových sazeb se postaral o to, aby podniky a jednotlivci, kteří nechtějí utrácet, nýbrž spořit, k tomu ztratili potřebnou kupní sílu.