0

Vítejte v éře neschopnosti

Existují dva diametrálně odlišné scénáře toho, co se během příští generace stane se světovými reálnými úrokovými mírami.

Ti, kdo během příští generace předpovídají všeobecně nízké úrokové míry, poukazují na prudký růst produktivity a potenciálního výstupu světového hospodářství. Podle tohoto názoru zásadním problémem centrálních bank nebude potlačování poptávky, která by vystřelovala nad potenciál, nýbrž její posilování, neboť poptávka bude za potenciálem zaostávat. Zdůrazňují skutečnost, že přední světové centrální banky - Federální rezervní systém USA, Evropská centrální banka a japonská centrální banka - si vybudovaly tak pevnou protiinflační věrohodnost, že pojištění inflačního rizika z úrokových sazeb vymizelo.

Zastánci nízkých úrokových měr také kladou důraz na posuny v distribuci příjmů od práce směrem ke kapitálu, k nimž dochází ve Spojených státech a jež výrazně posílily zdroje firem potřebné k internímu financování investic a snížily jejich závislost na kapitálových trzích. Poukazují dále na rychlý technologický rozvoj, který posílil výstup jak z nových, tak ze starých kapitálových investic. Vzhledem k silné konkurenci napříč hospodářstvím se podle jejich slov můžeme těšit na generaci celosvětově relativně vysokých cen aktiv a relativně nízkých reálných úrokových měr.

Naopak ti, kdo během příští generace předpovídají všeobecně vysoké úrokové míry, poukazují na nízkou míru spořivosti v USA, vysoké výdaje poháněné demografickou zátěží v Evropě a na neschopné vlády hospodařící s chronickými deficity a neudržitelnými fiskálními politikami. Představte si, že by fiskální politiku určovala skupinka nezodpovědných administrativ podobných Bushově vládě, a to navždy.