3

Bohatství a kultura národů

Moderní ekonomové udělali z Adama Smitha proroka, stejně jako komunistické režimy kdysi zbožštily Karla Marxe. Ústřední princip, který Smithovi přisuzují – totiž že dobré podněty bez ohledu na kulturu přinášejí dobré výsledky – se stal velkým ekonomickým přikázáním. Přesto je tento názor pomýlenou interpretací dějin (a pravděpodobně i pomýleným výkladem Smitha).

Novodobý růst nevzešel z lepších podnětů, nýbrž z vytvoření nové ekonomické kultury ve společnostech, jako byla anglická a skotská. Abychom přiměli chudé společnosti k růstu, potřebujeme změnit nejen jejich instituce a s nimi spojené podněty, ale i jejich kulturu, což vyžaduje vystavit více lidí v těchto společnostech životu v pokročilých ekonomikách.

Navzdory téměř všeobecné víře ekonomů v prvotní roli podnětů existují tři charakteristiky světových dějin, které demonstrují převládající roli kultury.

  • V minulosti byly vynikající vlády – tedy vlády, které plně podněcovaly občany – spojeny s hospodářskou stagnací.
  • Podněty k ekonomické činnosti jsou mnohem lepší ve většině chudých ekonomik, včetně předindustriálních, než v takových prosperujících a spokojených ekonomikách, jako jsou Německo nebo Švédsko.
  • Sama průmyslová revoluce byla výsledkem změn základních ekonomických preferencí u obyvatel Anglie, nikoliv změn institucí.

Například bavlnářský průmysl, který se v letech 1857 až 1947 rozvinul v Bombaji, fungoval s nulovými omezeními zaměstnanosti, s úplnou bezpečností kapitálu, ve stabilním a efektivním právním systému, bez dovozních nebo vývozních kontrol, se svobodným přístupem podnikatelů z celého světa a s možností svobodného vstupu na britský trh. Navíc měl přístup ke kapitálu a pracovní síle, které patřily k nejlevnějším na světě, a to v sektoru, kde náklady na pracovní sílu představovaly více než 60% výrobních nákladů. Ziskové marže ve výši pouhých 6-8% stačily počátkem 20. století k tomu, aby se budovaly nové přádelny.