12

Německá koule na noze Evropy

BRUSEL – Loď zmítaná bouří v blízkosti nebezpečných skalisek potřebuje pevnou kotvu, aby neskočila na útesech. Když eurozónu roku 2012 zachvátila finanční bouře, před nástrahami finanční katastrofy evropskou loď uchránilo Německo. Teď se ale evropská kotva změnila v přítěž brzdící další plavbu.

Samozřejmě, německá kancléřka Angela Merkelová v roce 2012 konala, až když svým voličům mohla říct, že není zbytí. Nakonec ale souhlasila se stálým sanačním fondem pro eurozónu. Postavila se také za vytvoření bankovní unie, která sice zůstává neúplná, ale představuje klíčový krok k finanční soustavě pod dohledem Evropské centrální banky. Díky těmto opatřením a slibu prezidenta ECB Maria Draghiho, Německem mlčky odsouhlasenému, že udělá „cokoli bude zapotřebí,“ se finanční bouře utišila.

Teď ale eurozóna působí dojmem, že nedokáže uniknout ze stavu blízkého deflaci, kdy ekonomika sotva roste a ceny se jen málo zvyšují.

Takový vývoj se nepředpokládal. Když udeřila krize, ekonomiky na periferii eurozóny bičovala dvojice šoků: vystřelující rizikové prémie a kolabující trh s bydlením. Návrat kapitálu prchajícího z periferie zároveň prospíval německému hospodářství. Reálné (inflačně očištěné) úrokové sazby v Německu klesly výrazně do záporných hodnot, což vyvolalo boom bytové výstavby. Očekávalo se, že to v Německu vyvolá silnou domácí poptávku, která periferii pomůže více vyvážet.