0

Války o vodu

NEW YORK – Mnohé střety vyvolává nebo rozněcuje nedostatek vody. Konflikty od Čadu přes Dárfúr, Súdán, poušť Ogaden v Etiopii, Somálsko a tamní piráty až po Jemen, Irák, Pákistán a Afghánistán zuří podél velkého oblouku aridních zemí, kde nedostatek vody vede k neúrodě, vymírání dobytka, krajní chudobě a zoufalství.

Extremistické skupiny jako Tálibán nacházejí v takto zbídačených společenstvích hojné příležitosti k náboru sil. Vlády ztrácejí legitimitu, když nedokážou garantovat nejzákladnější potřeby svých obyvatel: nezávadnou pitnou vodu, základní potravinové plodiny a krmivo a vodu pro stáda, na nichž nuzné živobytí komunit závisí.

 1972 Hoover Dam

Trump and the End of the West?

As the US president-elect fills his administration, the direction of American policy is coming into focus. Project Syndicate contributors interpret what’s on the horizon.

Politici, diplomaté a generálové se v konflikty zasažených zemích k těmto krizím obvykle stavějí, jako by šlo o další politický či vojenský problém. Mobilizují armády, organizují politické frakce, vedou boje s místními ozbrojenými samovládci anebo zápolí s náboženským extremismem.

Tyto reakce však přehlížejí kořeny potíží, totiž nutnost pomoci komunitám uspokojit jejich naléhavé potřeby v oblasti vody, potravin a živobytí. Spojené státy a Evropa v důsledku toho často utrácejí desítky, nebo dokonce stovky miliard dolarů za nasazování vojsk či bombardérů, aby potlačily povstání nebo pacifikovaly „rozvrácené státy“, leč ani desetinu, ba ani setinu této sumy nevěnují na řešení stěžejní krize nedostatku vody a rozvojové zaostalosti.

Potíže s vodou se samy jen tak nerozplynou. Právě naopak, budou se zhoršovat, pokud jako celosvětová obec nezareagujeme. Řada nedávných studií ukazuje, jak křehká je rovnováha vody v mnoha chudých a nestabilních částech světa. Agentura UNESCO Organizace spojených národů vydala před časem Světovou zprávu OSN o vodě za rok 2009, Světová banka uveřejnila významné studie o Indii ( Indické vodohospodářství: Přípravy na turbulentní budoucnost ) a Pákistánu ( Pákistánské vodohospodářství: Postupné vysychání ) a Asijská společnost vydala přehled asijských vodních krizí ( Příští asijská výzva: Jak v regionu do budoucna zabezpečit vodu ).

Tyto zprávy přinášejí tentýž příběh. Zásoby vody jsou v rozsáhlých částech světa, zejména v aridních oblastech, pod narůstajícím tlakem. Překotně se vyostřující nedostatek vody je odrazem bobtnajících počtů obyvatel, úbytku podzemních vod, plýtvání a znečišťování a enormních a čím dál katastrofálnějších účinků člověkem vyvolané změny klimatu.

Důsledky jsou drásavé: sucho a hladomor, ztráta živobytí, šíření vodou přenosných nemocí, nucená migrace, a dokonce otevřené konflikty. Praktická řešení budou zahrnovat mnoho složek, včetně lepšího hospodaření s vodou, dokonalejších technologií ke zvýšení efektivity využívání vody a nových investic prováděných společně vládami, podnikatelským sektorem a občanskými organizacemi.

Viděl jsem taková řešení na africkém venkově ve vsích zapojených do projektu Vesnice tisíciletí, v němž s kolegy spolupracujeme s chudými obcemi, s vládami a firmami, abychom našli praktická řešení problémů krajní chudoby na venkově. V Senegalu například přední světový výrobce trubek JM Eagle daroval víc než 100 kilometrů potrubí, aby zbídačenému společenství umožnil spojit síly s vládní vodohospodářskou agenturou PEPAM a zajistit bezpečnou vodu pro desítky tisíc lidí. Celkově je projekt natolik nákladově efektivní, opakovatelný a udržitelný, že JM Eagle a další firemní partneři teď podobné snahy vyvinou i jinde v Africe.

Budoucí namáhání vodních zdrojů ale bude široce rozšířené a zasáhne bohaté i chudé země. USA například v posledních desetiletích ve svých aridních státech na jihozápadě povzbuzovaly populační boom, navzdory nedostatku vody, který zřejmě ještě zesílí změna klimatu. S vážnými suchy se v zemědělském srdci země v povodí řek Murray a Darling potýká i Austrálie. Středomořská pánev, zahrnující jižní Evropu a severní Afriku, také pravděpodobně v důsledku změny klimatu zažije vážné vysušování.

Přesná podoba vodní krize však nebude všude stejná a v různých regionech budou tlaky různé. Pákistán, už dnes aridní zemi, budou například sužovat tlaky překotně se rozrůstající populace, která se ze 42 milionů v roce 1950 podle „středního“ scénáře OSN do roku 2010 rozroste na 184 milionů a dále se do roku 2050 může rozrůst až na 335 milionů. Ještě horší je, že zemědělci dnes spoléhají na podzemní vodu, jíž kvůli nadměrnému odčerpávání ubývá. Himálajské ledovce zásobující pákistánské řeky navíc v důsledku globálního oteplování do roku 2050 roztají.

Řešení bude nutno hledat na všech „stupních“, což znamená, že budeme potřebovat řešení v rámci jednotlivých komunit (příkladem budiž vodovodní projekt v Senegalu), po celé délce řek (i tam, kde překračují hranice) a celosvětově, abychom například odvrátili nejhorší důsledky globální změny klimatu. Trvalá řešení budou vyžadovat partnerství mezi vládami, podniky a občanskou společností, jež může být těžké dojednat a řídit, neboť tyto odlišné sektory společnosti často nemají větší zkušenost se vzájemným jednáním a mohou k sobě navzájem pociťovat značnou nedůvěru.

Fake news or real views Learn More

Většina vlád je na hledání východisek z vážných problémů s vodou bídně vybavená. Vodohospodářská ministerstva jsou obvykle personálně obsazena inženýry a univerzálními úředníky. Trvalá řešení potíží s vodou však vyžadují širokou škálu odborných znalostí o klimatu, ekologii, zemědělství, obyvatelstvu, technice, ekonomice, komunitní politice a místních kulturách. Vládní úředníci rovněž potřebují dovednost a pružnost pro práci s lokálními komunitami, soukromými firmami, mezinárodními organizacemi a potenciálními dárci.

Zásadním krokem je přivést dohromady čelné představitele vědy, politiky a obchodu ze společností, které problémy nedostatku vody sdílí, například ze Súdánu, Pákistánu, USA, Austrálie, Španělska a Mexika, a metodou brainstormingu shromáždit kreativní přístupy k jejich překonávání. Takové setkání by umožnilo sdílení informací, což by mohlo zachránit životy i ekonomiky. A zdůraznilo by také základní pravdu: společná výzva udržitelného rozvoje by měla sjednotit svět rozdělený co do příjmů, náboženství i geografie.