Znepokojení ohledně environmentálních dopadů válek se zřejmě poprvé objevilo poté, co byly na konci 2. světové války svrženy první atomové bomby na Hirošimu a Nagasaki a nikdo nevěděl, jak trvalé bude radioaktivní zamoření a jaká ozdravující opatření by bylo možné provést. Během studené války se předmětem předpovědí a dohadů staly účinky totální atomové konfrontace, které ilustruje představa ,,nukleární zimy".
Znepokojení nevzbuzovaly jen jaderné zbraně. Používání defoliantů Agent Yellow a Agent Orange během války ve Vietnamu vyvolalo intenzivní debatu o toxikologických a ekologických dopadech takových látek a dalo vzniknout jistému bádání v tomto ohledu. Před první válkou v Zálivu v roce 1991 se vedla diskuse o tom, jaké účinky na celosvětové klima by mohlo mít to, kdyby Irák zapálil kuvajtská ropná pole - což se později stalo nejdůležitějším obrazem environmentálního dopadu války.
Od té doby tu byly snahy o systematické zkoumání environmentálních následků válek a jejich dokumentaci. Prostřednictvím mezinárodních organizací, jako je Program OSN pro životní prostředí (UNEP), započalo studium balkánských válek a válek, jež v 90. letech pohlcovaly Afghánistán. Africkým válkám - v Kongu, Rwandě a Burundi, Libérii, Sieře Leone a na Pobřeží slonoviny - se bohužel nedostalo pozornosti, kterou zasluhovaly.
Co jsme se o environmentálních dopadech válek dozvěděli? Veškeré důsledky především závisí na druhu války a na druhu životního prostředí. Válečný konflikt s využitím špičkových technologií má jiné - a nikoliv nutně mírnější - dopady než boj vedený mačetami. Válka v džunglích jihovýchodní Asie se liší od války v pouštích Kuvajtu nebo v horách Afghánistánu.
Přes všechny tyto ohromné rozdíly je možné provést jisté shrnutí:
Dopady způsobené zničením infrastruktury.
Sem patří hořící ropné vrty a dále úniky chemikálií a radioaktivních materiálů z bombardovaných továren nebo skladovacích zařízení, bakteriální zamoření vod způsobené zničením systémů čističek odpadních vod a zaplavení či vysušení země v důsledku zničení přehrad a zavlažovacích soustav;
Access every new PS commentary, our entire On Point suite of subscriber-exclusive content – including Longer Reads, Insider Interviews, Big Picture/Big Question, and Say More – and the full PS archive.
Subscribe Now
Důsledky fyzických nebo chemických dopadů na zemský povrch.
Tato kategorie zahrnuje erozi a neobnovení porostu - případně výraznou změna porostu - v důsledku odlesnění, pískové přesypy způsobené narušením ,,pouštní krusty" a erozi mořských břehů po zničení korálových útesů (např. ropnou havárií nebo bombami);
Úč
inky chemických látek použitých ozbrojenými silami.
Omezení platná pro civilní užívání často pro armády neplatí. Tanky a děla sovětské výroby tedy v hydraulických systémech používají polychlorované bifenyly, letouny při bojových úkolech přidávají do paliva halony, které ničí ozón, a námořní útvary používají při natírání lodních trupů sloučeniny na bázi organického cínu;
Účinky samotných zbraní.
Běžné projektily jsou často z olova, střely z těžkých protitankových děl obsahují uran, výbušniny jsou sloučeniny organického dusíku, někdy s příměsí rtuti. Navíc miny, bomby a granáty, které nevybuchly v boji, často ještě dlouho po skončení války znemožňují jak lidem, tak větším zvířatům vstup na některá území.
Mezi environmentální škody patří také zdravotní důsledky způsobené kontaktem s nebezpečnými látkami, například při vdechnutí kouře z hořících ropných polí nebo uranového prachu, jež vede k astmatu a případně i k rakovině plic. U dalších zdravotních potíží, jako třeba u ,,syndromu války v Zálivu", se ukázalo, že i přes veškerý výzkum je těžké určit nějakou konkrétní příčinu. Jako vysvětlení se objevily kombinace pesticidů, které zamořovaly vojenská ležení, ošetřování sloučeninami bromidu, používání repelentů proti hmyzu, očkování a vystavení vlivu ochuzeného uranu. Coby příčina syndromu se diskutovalo i vystavení vlivu bojových chemických látek po odstřelu irácké munice v Chamísiji.
Obrovský rozsah mnoha válek a jejich důsledků je zvláštním faktorem jejich environmentálních dopadů. Množství ropy, jež Iráčané vypustili do Perského zálivu v roce 1991 - zřejmě proto, aby Američanům znemožnili vylodění ve stylu Normandie - přesáhlo milion barelů a blížilo se zřejmě 1,5 milionu tun, což je padesátkrát víc než množství ropy, které loni na podzim uniklo z tankeru ,,Prestige" u španělských břehů, a čtyřicetkrát víc než množství, jež zpustošilo pobřeží Aljašky v 80. letech po katastrofě tankeru Exxon Valdez.
Uvážíme-li logistiku, již vyžadují války velkého rozsahu, existují také významné nepřímé či druhořadé dopady - za příklad může posloužit civilní ropný tanker, jež směřoval do Vietnamu s palivem pro americké síly, a najel na mělčinu na korálovém ostrově Kiltan v souostroví Lakadivy.
Environmentální důsledky válek jsou závažné i z ekonomického hlediska. Náklady na ekologické ozdravení 640 kilometrů ropou znečištěných saúdskoarabských břehů po válce v Zálivu v roce 1991 dosáhly 540 milionů dolarů. Odstranění asi 1,6 milionu pozemních min v Kuvajtu vyšlo na více než 400 milionů dolarů. Tyto příklady jsou jen dvě složky ekologického dluhu dané války.
Je paradoxní, že ačkoliv jsou války ekologicky destruktivní, bývalé vojenské zóny, jak uvnitř jednotlivých zemí, tak mezi nimi, se často stávají útočištěm přírody, kde se daří ohroženým rostlinám i živočichům. V Evropě v takových oblastech přežil čáp černý a jeseter velký a bývalá demarkační linie mezi východním a západním Německem je dnes chráněnou oblastí druhové pestrosti.
To have unlimited access to our content including in-depth commentaries, book reviews, exclusive interviews, PS OnPoint and PS The Big Picture, please subscribe
The escalating war in the Middle East must be understood in a broader context. The fact that the Iranian regime felt emboldened to risk a direct strike on Israel attests to a changing world order in which Western power is increasingly open to challenge.
considers the implications of Iran’s unprecedented decision to launch a direct strike on Israeli territory.
Znepokojení ohledně environmentálních dopadů válek se zřejmě poprvé objevilo poté, co byly na konci 2. světové války svrženy první atomové bomby na Hirošimu a Nagasaki a nikdo nevěděl, jak trvalé bude radioaktivní zamoření a jaká ozdravující opatření by bylo možné provést. Během studené války se předmětem předpovědí a dohadů staly účinky totální atomové konfrontace, které ilustruje představa ,,nukleární zimy".
Znepokojení nevzbuzovaly jen jaderné zbraně. Používání defoliantů Agent Yellow a Agent Orange během války ve Vietnamu vyvolalo intenzivní debatu o toxikologických a ekologických dopadech takových látek a dalo vzniknout jistému bádání v tomto ohledu. Před první válkou v Zálivu v roce 1991 se vedla diskuse o tom, jaké účinky na celosvětové klima by mohlo mít to, kdyby Irák zapálil kuvajtská ropná pole - což se později stalo nejdůležitějším obrazem environmentálního dopadu války.
Od té doby tu byly snahy o systematické zkoumání environmentálních následků válek a jejich dokumentaci. Prostřednictvím mezinárodních organizací, jako je Program OSN pro životní prostředí (UNEP), započalo studium balkánských válek a válek, jež v 90. letech pohlcovaly Afghánistán. Africkým válkám - v Kongu, Rwandě a Burundi, Libérii, Sieře Leone a na Pobřeží slonoviny - se bohužel nedostalo pozornosti, kterou zasluhovaly.
Co jsme se o environmentálních dopadech válek dozvěděli? Veškeré důsledky především závisí na druhu války a na druhu životního prostředí. Válečný konflikt s využitím špičkových technologií má jiné - a nikoliv nutně mírnější - dopady než boj vedený mačetami. Válka v džunglích jihovýchodní Asie se liší od války v pouštích Kuvajtu nebo v horách Afghánistánu.
Přes všechny tyto ohromné rozdíly je možné provést jisté shrnutí:
Dopady způsobené zničením infrastruktury. Sem patří hořící ropné vrty a dále úniky chemikálií a radioaktivních materiálů z bombardovaných továren nebo skladovacích zařízení, bakteriální zamoření vod způsobené zničením systémů čističek odpadních vod a zaplavení či vysušení země v důsledku zničení přehrad a zavlažovacích soustav;
Subscribe to PS Digital
Access every new PS commentary, our entire On Point suite of subscriber-exclusive content – including Longer Reads, Insider Interviews, Big Picture/Big Question, and Say More – and the full PS archive.
Subscribe Now
Důsledky fyzických nebo chemických dopadů na zemský povrch. Tato kategorie zahrnuje erozi a neobnovení porostu - případně výraznou změna porostu - v důsledku odlesnění, pískové přesypy způsobené narušením ,,pouštní krusty" a erozi mořských břehů po zničení korálových útesů (např. ropnou havárií nebo bombami);
Úč inky chemických látek použitých ozbrojenými silami. Omezení platná pro civilní užívání často pro armády neplatí. Tanky a děla sovětské výroby tedy v hydraulických systémech používají polychlorované bifenyly, letouny při bojových úkolech přidávají do paliva halony, které ničí ozón, a námořní útvary používají při natírání lodních trupů sloučeniny na bázi organického cínu;
Účinky samotných zbraní. Běžné projektily jsou často z olova, střely z těžkých protitankových děl obsahují uran, výbušniny jsou sloučeniny organického dusíku, někdy s příměsí rtuti. Navíc miny, bomby a granáty, které nevybuchly v boji, často ještě dlouho po skončení války znemožňují jak lidem, tak větším zvířatům vstup na některá území.
Mezi environmentální škody patří také zdravotní důsledky způsobené kontaktem s nebezpečnými látkami, například při vdechnutí kouře z hořících ropných polí nebo uranového prachu, jež vede k astmatu a případně i k rakovině plic. U dalších zdravotních potíží, jako třeba u ,,syndromu války v Zálivu", se ukázalo, že i přes veškerý výzkum je těžké určit nějakou konkrétní příčinu. Jako vysvětlení se objevily kombinace pesticidů, které zamořovaly vojenská ležení, ošetřování sloučeninami bromidu, používání repelentů proti hmyzu, očkování a vystavení vlivu ochuzeného uranu. Coby příčina syndromu se diskutovalo i vystavení vlivu bojových chemických látek po odstřelu irácké munice v Chamísiji.
Obrovský rozsah mnoha válek a jejich důsledků je zvláštním faktorem jejich environmentálních dopadů. Množství ropy, jež Iráčané vypustili do Perského zálivu v roce 1991 - zřejmě proto, aby Američanům znemožnili vylodění ve stylu Normandie - přesáhlo milion barelů a blížilo se zřejmě 1,5 milionu tun, což je padesátkrát víc než množství ropy, které loni na podzim uniklo z tankeru ,,Prestige" u španělských břehů, a čtyřicetkrát víc než množství, jež zpustošilo pobřeží Aljašky v 80. letech po katastrofě tankeru Exxon Valdez.
Uvážíme-li logistiku, již vyžadují války velkého rozsahu, existují také významné nepřímé či druhořadé dopady - za příklad může posloužit civilní ropný tanker, jež směřoval do Vietnamu s palivem pro americké síly, a najel na mělčinu na korálovém ostrově Kiltan v souostroví Lakadivy.
Environmentální důsledky válek jsou závažné i z ekonomického hlediska. Náklady na ekologické ozdravení 640 kilometrů ropou znečištěných saúdskoarabských břehů po válce v Zálivu v roce 1991 dosáhly 540 milionů dolarů. Odstranění asi 1,6 milionu pozemních min v Kuvajtu vyšlo na více než 400 milionů dolarů. Tyto příklady jsou jen dvě složky ekologického dluhu dané války.
Je paradoxní, že ačkoliv jsou války ekologicky destruktivní, bývalé vojenské zóny, jak uvnitř jednotlivých zemí, tak mezi nimi, se často stávají útočištěm přírody, kde se daří ohroženým rostlinám i živočichům. V Evropě v takových oblastech přežil čáp černý a jeseter velký a bývalá demarkační linie mezi východním a západním Německem je dnes chráněnou oblastí druhové pestrosti.