Válka a životní prostředí

Znepokojení ohledně environmentálních dopadů válek se zřejmě poprvé objevilo poté, co byly na konci 2. světové války svrženy první atomové bomby na Hirošimu a Nagasaki a nikdo nevěděl, jak trvalé bude radioaktivní zamoření a jaká ozdravující opatření by bylo možné provést. Během studené války se předmětem předpovědí a dohadů staly účinky totální atomové konfrontace, které ilustruje představa ,,nukleární zimy".

Znepokojení nevzbuzovaly jen jaderné zbraně. Používání defoliantů Agent Yellow a Agent Orange během války ve Vietnamu vyvolalo intenzivní debatu o toxikologických a ekologických dopadech takových látek a dalo vzniknout jistému bádání v tomto ohledu. Před první válkou v Zálivu v roce 1991 se vedla diskuse o tom, jaké účinky na celosvětové klima by mohlo mít to, kdyby Irák zapálil kuvajtská ropná pole - což se později stalo nejdůležitějším obrazem environmentálního dopadu války.

Od té doby tu byly snahy o systematické zkoumání environmentálních následků válek a jejich dokumentaci. Prostřednictvím mezinárodních organizací, jako je Program OSN pro životní prostředí (UNEP), započalo studium balkánských válek a válek, jež v 90. letech pohlcovaly Afghánistán. Africkým válkám - v Kongu, Rwandě a Burundi, Libérii, Sieře Leone a na Pobřeží slonoviny - se bohužel nedostalo pozornosti, kterou zasluhovaly.

To continue reading, please log in or enter your email address.

To read this article from our archive, please log in or register now. After entering your email, you'll have access to two free articles every month. For unlimited access to Project Syndicate, subscribe now.

required

By proceeding, you agree to our Terms of Service and Privacy Policy, which describes the personal data we collect and how we use it.

Log in

http://prosyn.org/vS79f85/cs;

Cookies and Privacy

We use cookies to improve your experience on our website. To find out more, read our updated cookie policy and privacy policy.