Válka proti zákonům války

Hodnotu Ženevských konvencí z roku 1949 a dodatkových ,,Protokolů" z roku 1977 je těžké přecenit. Jednoduše lidsky řečeno, miliony lidí dnes žijí díky tomu, že tyto normy umožnily práci Mezinárodního výboru červeného kříže (ICRC). Konvence a protokoly společně tvoří to, co se zavádějícím způsobem nazývá mezinárodní humanitární právo (IHL), ale ve skutečnosti usměrňuje války, tedy usiluje o zmírnění jejich následků bez ohledu na dobro a zlo v daném konfliktu a o omezení jejich postupů, a to i u válek vedených za spravedlivou věc.

Mnoho států dnes například uznává, že zákaz cíleného zabíjení civilistů je závazný, a naplňují toto přesvědčení skutečným omezováním svých válečných taktik. Vzpomeňme na proměnu amerického válečného jednání od dob války ve Vietnamu, kdy velitelé hovořili o ničení vesnic ,,pro jejich záchranu," po operace v Kosovu a Afghánistánu, kdy cíle bombardování byly konzultovány s armádními právníky a dokonce s funkcionáři ICRC.

Tento vývoj, který loni v červenci získal další oporu ustavením Mezinárodního trestního soudu, přivedl mnohé k přesvědčení, že vítězství mezinárodního práva už není utopickým snem, ale reálnou vyhlídkou. Tato představa je stále lákavá, ale v její morální svůdnosti leží hluboké morální a intelektuální nebezpečí.

To continue reading, please log in or enter your email address.

To read this article from our archive, please log in or register now. After entering your email, you'll have access to two free articles every month. For unlimited access to Project Syndicate, subscribe now.

required

By proceeding, you agree to our Terms of Service and Privacy Policy, which describes the personal data we collect and how we use it.

Log in

http://prosyn.org/B6OWNSS/cs;

Cookies and Privacy

We use cookies to improve your experience on our website. To find out more, read our updated cookie policy and privacy policy.