Válka proti zákonům války

Hodnotu Ženevských konvencí z roku 1949 a dodatkových ,,Protokolů" z roku 1977 je těžké přecenit. Jednoduše lidsky řečeno, miliony lidí dnes žijí díky tomu, že tyto normy umožnily práci Mezinárodního výboru červeného kříže (ICRC). Konvence a protokoly společně tvoří to, co se zavádějícím způsobem nazývá mezinárodní humanitární právo (IHL), ale ve skutečnosti usměrňuje války, tedy usiluje o zmírnění jejich následků bez ohledu na dobro a zlo v daném konfliktu a o omezení jejich postupů, a to i u válek vedených za spravedlivou věc.

Mnoho států dnes například uznává, že zákaz cíleného zabíjení civilistů je závazný, a naplňují toto přesvědčení skutečným omezováním svých válečných taktik. Vzpomeňme na proměnu amerického válečného jednání od dob války ve Vietnamu, kdy velitelé hovořili o ničení vesnic ,,pro jejich záchranu," po operace v Kosovu a Afghánistánu, kdy cíle bombardování byly konzultovány s armádními právníky a dokonce s funkcionáři ICRC.

Tento vývoj, který loni v červenci získal další oporu ustavením Mezinárodního trestního soudu, přivedl mnohé k přesvědčení, že vítězství mezinárodního práva už není utopickým snem, ale reálnou vyhlídkou. Tato představa je stále lákavá, ale v její morální svůdnosti leží hluboké morální a intelektuální nebezpečí.

https://prosyn.org/B6OWNSScs