0

Severokorejský obrat Číny

PEKING – Po jaru ve znamení zvýšeného napětí na Korejském poloostrově přinesla horečná diplomatická aktivita v posledních týdnech určitou naději na dohodu, přinejmenším mezi Čínou, Jižní Koreou a Spojenými státy. Stále se však nepodařilo najít životaschopný konsensus v otázce, jak minimalizovat bezpečnostní rizika vyplývající ze rtuťovitého severokorejského vedení.

Po údajně drsné schůzce čínského prezidenta Si Ťin-pchinga s vicemaršálem Čoe Žong-haem, jedním ze čtyř členů vládnoucího severokorejského prezidia, se v Kalifornii uskutečnil americko-čínský summit, na němž otázka Severní Koreje patřila k hlavním tématům diskuse. Brzy poté následovala pekingská schůzka mezi prezidentem Si a jihokorejskou prezidentkou Pak Kun-hje. Skutečnost, že se Si osobně účastnil všech tří jednání, potvrzuje dvě pravdy: čínská politika vůči Severní Koreji je klíčem k řešení problémů, které KLDR představuje, a Čína dnes možná aktivně hledá nový přístup ke svému nevyzpytatelnému spojenci.

Zájem Číny o nový postoj k Severní Koreji není zcela nový. Čínská politika vůči této zemi se koneckonců už dvě desetiletí postupně ubírá konstruktivnějším směrem, což odráží rostoucí mezinárodní význam Číny i opatrnou ochotu čínských představitelů přijmout globální roli, kterou jejich zemi propůjčuje nově získaná hospodářská síla.

Bezprostředně po studené válce sice Čína spolupracovala s ostatními zúčastněnými stranami na procesu řešení první severokorejské jaderné krize z let 1993-1994, avšak měla sklon považovat jaderné ambice Severu především za bilaterální záležitost mezi Severní Koreou a USA. Prezident Bill Clinton s tím zjevně souhlasil a zaujal bilaterální přístup k jaderné krizi, jenž v roce 1994 vyústil v rámcovou dohodu mezi oběma zeměmi.