Letošní podzim se nese ve znamení asijských schůzek. Summit Sdružení států jihovýchodní Asie (ASEAN) v Thajsku svedl koncem října dohromady všechny klíčové asijské hráče. V polovině listopadu se téměř všichni setkají znovu v Singapuru na summitu Asijsko-pacifické hospodářské spolupráce (APEC), a to za účasti nejvyšších představitelů tichomořských států i amerického prezidenta Baracka Obamy.
Summity jsou cirkusem s mnoha jevišti a zkratkami. Na summitu ASEAN se 10 nejvyšších představitelů zemí jihovýchodní Asie setkalo se svými protějšky z Číny, Japonska a Jižní Koreji. Zástupci těchto 13 zemí se pak znovu sešli s Indy, Australany a Novozélanďany.
Během jednání bylo údajně podepsáno zhruba 42 dohod v nejrůznějších otázkách, od nedořešených obchodních a hospodářských záležitostí až po zahájení činnosti komise pro lidská práva. Nebyl to špatný výsledek na summit, u něhož panovaly obavy, že se vůbec neuskuteční: předchozí jednání naplánované na duben do Bangkoku totiž narušili demonstranti – „rudé košile“ podporující svrženého thajského premiéra Tchaksina Šinavatru.
Pokud jde o Obamu, ten nejprve navštíví Japonsko a během jednání APEC se zúčastní rovněž prvního summitu USA-ASEAN. Poté odcestuje do Číny a Jižní Koreje. Jaký další rozměr by mohl americký prezident vnést do své první návštěvy regionu?
Obama doma stále bojuje za svou zdravotnickou iniciativu a omezuje ho i snaha podniknout včasné kroky v oblasti klimatických změn před kodaňským summitem, jenž má přinést dohodu o nástupnické smlouvě po kjótském protokolu. Existuje proto riziko, že do Asie přicestuje pouze k hvězdnému vystoupení a společnému fotografování, přičemž veškerou sílu si ušetří na jiné bitvy. Je však zapotřebí a mělo by se od něj očekávat více.
Začneme-li u Japonska, Obama si potřebuje vytvořit dobrý pracovní vztah s novým premiérem Jukiem Hatojamou. Japonsko vyjádřilo podporu východoasijské komunitě zahrnující také Indii, Austrálii a Nový Zéland, zatímco čínští a jiní představitelé rozšíření okruhu zpochybňují. USA by měly japonskou iniciativu přivítat a spolupracovat s Asií jako s celkem. Udržovat si v Japonsku blízkého spojence je pro to výchozím předpokladem.
Access every new PS commentary, our entire On Point suite of subscriber-exclusive content – including Longer Reads, Insider Interviews, Big Picture/Big Question, and Say More – and the full PS archive.
Subscribe Now
Přesuneme-li se k ASEAN, velká pozornost se bude soustředit na to, jak se Obama postaví k nejvyššímu představiteli Barmy, jenž bude rovněž přítomen. Obama by se měl postavit na stranu demokracie a přispět k prosazení čistého hlasování ve volbách, které junta slíbila na rok 2010.
Existují však i jiné, širší příležitosti. ASEAN bylo a je středobodem asijského regionalismu, avšak někteří Australané navrhují soustředit se pouze na větší země. Obyvatelé jihovýchodní Asie začali být opět otevření vůči americkému vedení, a tak lze zahájit smysluplné iniciativy, které by našly odezvu u regionálních aspirací.
Jednou z takových iniciativ je volnější obchod. Zatímco USA stály opodál, pokračovalo uzavírání vnitroasijských dohod. Americký senátor Richard Lugar přišel s myšlenkou dohody o volném obchodu mezi USA a ASEAN. Protože je však členem sdružení i Barma, mohlo by to být politicky příliš složité; realističtější je možná vytvoření podskupiny uvnitř ASEAN.
Další možností pro USA je naléhat na vytvoření Transpacifického partnerství. Tento návrh padl na sklonku Bushovy administrativy s cílem upevnit vazby na některé členy ASEAN – Singapur, Vietnam a Brunej – i další státy z celého Tichomoří. Tato iniciativa by se dala rozšířit tak, aby zahrnovala i další otevřené ekonomiky jihovýchodní Asie – Malajsii a Thajsko –, přičemž konečným cílem by byla dohoda v celé šíři APEC. Pokud by se ji podařilo realizovat do konce roku 2011, kdy role hostitele všech ostatních politických špiček připadne Obamovi, byl by to impozantní úspěch.
V dnešní době krize a nezaměstnanosti může americká veřejnost volnější obchod zpochybňovat. Stále více amerických firem si však uvědomuje, že neustále rostoucí asijské trhy jsou stěžejní pro jejich budoucí zisky i pro celkové hospodářské zotavení.
Většina ekonomických rámců existuje pouze mezi asijskými zeměmi, avšak americká iniciativa by je mohla překonat a zajistit, že tento region zůstane otevřený a angažovaný ve vztahu k USA. Zároveň by to mohlo pomoci zeslabit tendenci některých vlád přimykat se stále těsněji k prudce se rozvíjející čínské ekonomice.
Jakmile Obama dorazí do Pekingu, samozřejmě musí dál posilovat spolupráci s Čínou. V otázce hospodářské krize, klimatických změn a řady dalších celosvětových problémů jsou Čína a USA potenciálně rozhodujícími aktéry. USA se však musí zapojit i multilaterálnější formou, aby obsáhla také menší státy jihovýchodní Asie. V posledním desetiletí okouzluje tyto státy Čína a USA jim musí nabídnout atraktivní alternativu.
V očích cyniků je APEC debatním kroužkem a ASEAN arénou pro pokračující zápas mezi Čínou a Japonskem, přičemž nablízku stojí i Indie. Navzdory rivalitě a veškerému tlachání je však zřejmé, že se asijské země sbližují. A zatímco asijský regionalismus je chaotický a plný napětí a bodů sváru, USA působí v regionu jako stabilizující mocnost.
Obama má příležitost zajistit, aby region dál chápal USA jako nezbytného aktéra – který je dnes otevřenější a ochotnější než dříve. Pokud toho Obama dosáhne, bude jeho dlouhá cesta pro Američany přínosná a Asiaté si uvědomí, že stálo za to na něj čekat.
To have unlimited access to our content including in-depth commentaries, book reviews, exclusive interviews, PS OnPoint and PS The Big Picture, please subscribe
For the last several years, world leaders have made big promises and laid out bold plans to mitigate the climate crisis and help the neediest countries adapt. At this year's World Bank/IMF Spring Meetings, they must demonstrate that they can fulfill these promises, rather than simply touting new ones.
think policymakers need to get four things right to shore up the credibility of the international system.
With the exception of the extreme right, no one in Israel wants to be stuck in Gaza, responsible for 2.4 million Palestinians, and facing a likely insurgency. Israel can end this war soon and save those hostages who are still alive, having demilitarized Gaza and set the stage for an alternative to Hamas.
thinks the only strategic objective that matters is close – or close enough – to being met.
China’s authorities have powerful economic-policy levers at their disposal to achieve their 5% growth target this year and put the economy on a more sustainable long-term growth path. But several trends – from the shift toward state capitalism to population aging to the loss of goodwill between Chinese and Americans – could thwart China’s ambition to join the ranks of high-income countries by mid-century.
Letošní podzim se nese ve znamení asijských schůzek. Summit Sdružení států jihovýchodní Asie (ASEAN) v Thajsku svedl koncem října dohromady všechny klíčové asijské hráče. V polovině listopadu se téměř všichni setkají znovu v Singapuru na summitu Asijsko-pacifické hospodářské spolupráce (APEC), a to za účasti nejvyšších představitelů tichomořských států i amerického prezidenta Baracka Obamy.
Summity jsou cirkusem s mnoha jevišti a zkratkami. Na summitu ASEAN se 10 nejvyšších představitelů zemí jihovýchodní Asie setkalo se svými protějšky z Číny, Japonska a Jižní Koreji. Zástupci těchto 13 zemí se pak znovu sešli s Indy, Australany a Novozélanďany.
Během jednání bylo údajně podepsáno zhruba 42 dohod v nejrůznějších otázkách, od nedořešených obchodních a hospodářských záležitostí až po zahájení činnosti komise pro lidská práva. Nebyl to špatný výsledek na summit, u něhož panovaly obavy, že se vůbec neuskuteční: předchozí jednání naplánované na duben do Bangkoku totiž narušili demonstranti – „rudé košile“ podporující svrženého thajského premiéra Tchaksina Šinavatru.
Pokud jde o Obamu, ten nejprve navštíví Japonsko a během jednání APEC se zúčastní rovněž prvního summitu USA-ASEAN. Poté odcestuje do Číny a Jižní Koreje. Jaký další rozměr by mohl americký prezident vnést do své první návštěvy regionu?
Obama doma stále bojuje za svou zdravotnickou iniciativu a omezuje ho i snaha podniknout včasné kroky v oblasti klimatických změn před kodaňským summitem, jenž má přinést dohodu o nástupnické smlouvě po kjótském protokolu. Existuje proto riziko, že do Asie přicestuje pouze k hvězdnému vystoupení a společnému fotografování, přičemž veškerou sílu si ušetří na jiné bitvy. Je však zapotřebí a mělo by se od něj očekávat více.
Začneme-li u Japonska, Obama si potřebuje vytvořit dobrý pracovní vztah s novým premiérem Jukiem Hatojamou. Japonsko vyjádřilo podporu východoasijské komunitě zahrnující také Indii, Austrálii a Nový Zéland, zatímco čínští a jiní představitelé rozšíření okruhu zpochybňují. USA by měly japonskou iniciativu přivítat a spolupracovat s Asií jako s celkem. Udržovat si v Japonsku blízkého spojence je pro to výchozím předpokladem.
Subscribe to PS Digital
Access every new PS commentary, our entire On Point suite of subscriber-exclusive content – including Longer Reads, Insider Interviews, Big Picture/Big Question, and Say More – and the full PS archive.
Subscribe Now
Přesuneme-li se k ASEAN, velká pozornost se bude soustředit na to, jak se Obama postaví k nejvyššímu představiteli Barmy, jenž bude rovněž přítomen. Obama by se měl postavit na stranu demokracie a přispět k prosazení čistého hlasování ve volbách, které junta slíbila na rok 2010.
Existují však i jiné, širší příležitosti. ASEAN bylo a je středobodem asijského regionalismu, avšak někteří Australané navrhují soustředit se pouze na větší země. Obyvatelé jihovýchodní Asie začali být opět otevření vůči americkému vedení, a tak lze zahájit smysluplné iniciativy, které by našly odezvu u regionálních aspirací.
Jednou z takových iniciativ je volnější obchod. Zatímco USA stály opodál, pokračovalo uzavírání vnitroasijských dohod. Americký senátor Richard Lugar přišel s myšlenkou dohody o volném obchodu mezi USA a ASEAN. Protože je však členem sdružení i Barma, mohlo by to být politicky příliš složité; realističtější je možná vytvoření podskupiny uvnitř ASEAN.
Další možností pro USA je naléhat na vytvoření Transpacifického partnerství. Tento návrh padl na sklonku Bushovy administrativy s cílem upevnit vazby na některé členy ASEAN – Singapur, Vietnam a Brunej – i další státy z celého Tichomoří. Tato iniciativa by se dala rozšířit tak, aby zahrnovala i další otevřené ekonomiky jihovýchodní Asie – Malajsii a Thajsko –, přičemž konečným cílem by byla dohoda v celé šíři APEC. Pokud by se ji podařilo realizovat do konce roku 2011, kdy role hostitele všech ostatních politických špiček připadne Obamovi, byl by to impozantní úspěch.
V dnešní době krize a nezaměstnanosti může americká veřejnost volnější obchod zpochybňovat. Stále více amerických firem si však uvědomuje, že neustále rostoucí asijské trhy jsou stěžejní pro jejich budoucí zisky i pro celkové hospodářské zotavení.
Většina ekonomických rámců existuje pouze mezi asijskými zeměmi, avšak americká iniciativa by je mohla překonat a zajistit, že tento region zůstane otevřený a angažovaný ve vztahu k USA. Zároveň by to mohlo pomoci zeslabit tendenci některých vlád přimykat se stále těsněji k prudce se rozvíjející čínské ekonomice.
Jakmile Obama dorazí do Pekingu, samozřejmě musí dál posilovat spolupráci s Čínou. V otázce hospodářské krize, klimatických změn a řady dalších celosvětových problémů jsou Čína a USA potenciálně rozhodujícími aktéry. USA se však musí zapojit i multilaterálnější formou, aby obsáhla také menší státy jihovýchodní Asie. V posledním desetiletí okouzluje tyto státy Čína a USA jim musí nabídnout atraktivní alternativu.
V očích cyniků je APEC debatním kroužkem a ASEAN arénou pro pokračující zápas mezi Čínou a Japonskem, přičemž nablízku stojí i Indie. Navzdory rivalitě a veškerému tlachání je však zřejmé, že se asijské země sbližují. A zatímco asijský regionalismus je chaotický a plný napětí a bodů sváru, USA působí v regionu jako stabilizující mocnost.
Obama má příležitost zajistit, aby region dál chápal USA jako nezbytného aktéra – který je dnes otevřenější a ochotnější než dříve. Pokud toho Obama dosáhne, bude jeho dlouhá cesta pro Američany přínosná a Asiaté si uvědomí, že stálo za to na něj čekat.