0

Syrské řešení bez řešení

BERLÍN – Rusko-americký plán eliminace syrských chemických zbraní – který je nyní zakotvený v rezoluci 2118 Rady bezpečnosti Organizace spojených národů – může zahájit konstruktivnější přístup k ukončení občanské války v zemi, protože Rada bezpečnosti současně požaduje, aby se co nejdříve sešla dlouho plánovaná druhá ženevská konference o Sýrii. A je to tak správně: eliminace syrského arzenálu chemických zbraní a politický proces směřující k ukončení války musí probíhat současně.

Z praktických důvodů nelze snahy o ověření, zajištění a konečné zničení obrovského syrského arzenálu chemických zbraní realizovat přinejmenším bez trvalého příměří. Synchronizace obou procesů je však nezbytná i z dalších důvodů.

Pomineme-li lidské utrpení způsobené pokračující válkou v Sýrii, měli bychom si být vědomi potenciálně strašlivých regionálních důsledků. Někteří lidé dnes varují před „libanonizací“ Sýrie – rozdělením země na znepřátelená území a kvazinezávislé regiony. Rozdrobení Sýrie však není jediným myslitelným scénářem.

Přirovnání k Libanonu je ještě příliš laskavé. Na rozdíl od Libanonu během jeho patnáctileté občanské války by dnes totiž žádná regionální mocnost nebyla schopna udržet syrskou válku v hranicích této země. V důsledku toho je daleko pravděpodobnější, že rozpad Sýrie by zpochybnil celé uspořádání států na Blízkém východě, které vzniklo po první světové válce – takzvané postosmanské uspořádání nebo také „Sykesův-Picotův“ systém.