BERLÍN – Druhá ženevská konference o Sýrii, která začíná 22. ledna ve švýcarském Montreux, pravděpodobně nedosáhne svého cíle vytvořit přechodný vládní orgán s plným rozsahem výkonných pravomocí. Může však zahájit tolik potřebný politický proces, a co je ještě důležitější, přinést dohodu o příměří mezi vládními a opozičními silami. Opravdového pokroku směrem k politické transformaci může Sýrie dosáhnout jedině po zastavení bojů.
Samozřejmě že džihádistické skupiny s vazbou na al-Káidu, jako Islámský stát v Iráku a Sýrii (ISIS), který se v oblasti stal mocnou silou, a Džabhat an-nusra, nebudou a nemají být v Montreux zastoupeny – nejen proto, že se nebudou cítit vázané jakoukoli dohodou. To by však nemělo sloužit jako výmluva před snahou dosáhnout příměří. Vždyť významným úspěchem by bylo už zastavení bojů mezi silami režimu a částí ozbrojených skupin – těmi, které se hlásí k Syrské národní koalici nebo jsou alespoň ochotné koordinovat svůj postup se Svobodnou syrskou armádou (FSA) a Islámskou frontou, zčásti sponzorovanou ze Saúdské Arábie.
Příměří má zásadní význam, jelikož boje slouží zájmům nejbrutálnějších složek na obou stranách konfliktu. To platí i pro nejužší vedení režimu prezidenta Bašára al-Asada, jejž teď podporují Hizballáh a irácké milice, jakož i pro ISIS, složený převážně z nesyrských bojovníků bez zájmu o obnovu země či zajištění budoucnosti pro tamní lid.
BERLÍN – Druhá ženevská konference o Sýrii, která začíná 22. ledna ve švýcarském Montreux, pravděpodobně nedosáhne svého cíle vytvořit přechodný vládní orgán s plným rozsahem výkonných pravomocí. Může však zahájit tolik potřebný politický proces, a co je ještě důležitější, přinést dohodu o příměří mezi vládními a opozičními silami. Opravdového pokroku směrem k politické transformaci může Sýrie dosáhnout jedině po zastavení bojů.
Samozřejmě že džihádistické skupiny s vazbou na al-Káidu, jako Islámský stát v Iráku a Sýrii (ISIS), který se v oblasti stal mocnou silou, a Džabhat an-nusra, nebudou a nemají být v Montreux zastoupeny – nejen proto, že se nebudou cítit vázané jakoukoli dohodou. To by však nemělo sloužit jako výmluva před snahou dosáhnout příměří. Vždyť významným úspěchem by bylo už zastavení bojů mezi silami režimu a částí ozbrojených skupin – těmi, které se hlásí k Syrské národní koalici nebo jsou alespoň ochotné koordinovat svůj postup se Svobodnou syrskou armádou (FSA) a Islámskou frontou, zčásti sponzorovanou ze Saúdské Arábie.
Příměří má zásadní význam, jelikož boje slouží zájmům nejbrutálnějších složek na obou stranách konfliktu. To platí i pro nejužší vedení režimu prezidenta Bašára al-Asada, jejž teď podporují Hizballáh a irácké milice, jakož i pro ISIS, složený převážně z nesyrských bojovníků bez zájmu o obnovu země či zajištění budoucnosti pro tamní lid.