0

Vladimír Putin, díl druhý

Názorů na Vladimíra Putina je celá škála. Na Západě je považován za „autoritáře“, „autokrata“, ba dokonce za „diktátora“, zatímco v Rusku jej velká většina pokládá za „nejdemokratičtějšího“ z lídrů, poněvadž pro živobytí obyčejných lidí udělal víc než jeho předchůdci. Je tu ale jedno na čem se oba tábory shodnou: Putin hodlá zůstat u moci naneurčito.

Tento úsudek vyplývá z Putinova nedávného prohlášení, že až příští rok v květnu opustí prezidentský úřad, mohl by se stát předsedou vlády. Ať už však udělá Putin cokoliv, jeho osobní vliv i strategický směr, jímž Rusko vede, budou převládat ještě celá léta.

Vzhledem k této situaci teď jde o to, jak bude tento „Putinův systém“ fungovat, což bude záviset na institucionálních strukturách a postupech. Jak z pohledu Ruska, tak širšího světa jsou ve hře stabilita a legitimita, tedy vyhlídky na plynulou politickou a hospodářskou modernizaci.

Legitimitu nelze v praxi od stability oddělovat, protože zachování stability za nepřítomnosti legitimity by nakonec vyžadovalo represi ve stylu událostí na náměstí Tchien-an-men. Tu však lze v dnešním Rusku vyloučit, neboť chybějí nástroje k jejímu uskutečnění – především armáda, která by uposlechla rozkazů postřílet lidi v ulicích.