39

Varufakisova velká hra

MNICHOV – Teoretikové her vědí, že plán A nikdy nestačí. Je nutné rozvinout a předložit také důvěryhodný plán B – implicitní hrozbu, která popožene jednání o plánu A. Řecký ministr financí Janis Varufakis to velmi dobře ví. Jako posvěcený „tvrďák“ řecké vlády pracuje na plánu B (potenciálním vystoupení z eurozóny), zatímco premiér Alexis Tsipras je svolný k jednáním o plánu A (prodloužení dohody o půjčce Řecku a novému vyjednávání o podmínkách jeho sanace). V jistém smyslu hrají oba klasickou hru na hodného a zlého policajta – a zatím s velkým úspěchem.

Plán B obsahuje dva klíčové prvky. Za prvé je tu jednoduchá provokace s cílem rozlítit řecké občany, a tím vyhrotit napětí mezi zemí a jejími věřiteli. Občané Řecka musí věřit, že se vyhýbají hrubé nespravedlnosti, mají-li dál důvěřovat vládě během složitého období, jež by následovalo po vystoupení z eurozóny.

A za druhé řecká vláda zvyšuje náklady na plán B pro druhou stranu tím, že umožňuje odliv kapitálu prostřednictvím svých občanů. Kdyby chtěla, mohla by tento trend omezit smířlivějším přístupem nebo ho rovnou zastavit zavedením kapitálových kontrol. To by však oslabilo její vyjednávací pozici a taková možnost nepřipadá v úvahu.

Odliv kapitálu neznamená, že kapitál proudí do zahraničí v čistém vyjádření, ale spíš že se soukromý kapitál mění ve veřejný. V podstatě to probíhá tak, že si řečtí občané berou půjčky u místních bank financovaných převážně řeckou centrální bankou, která získává prostředky prostřednictvím plánu nouzové pomoci s likviditou (ELA) Evropské centrální banky, a pak tyto peníze převádějí do jiných států, kde nakupují zahraniční aktiva (nebo umořují své dluhy), čímž odčerpávají likviditu z bank ve své zemi.