55

Na obranu Varufakise

LONDÝN – Ať už se mu vyčítá obnovený kolaps řecké ekonomiky nebo ať je obviňován, že v rozporu se zákonem plánoval odchod Řecka z eurozóny, stalo se módou shazovat Janise Varufakise, bývalého ministra financí této země. Ačkoliv jsem se s ním nikdy nesetkal ani s ním nemluvil, věřím, že tento muž čelí nařčením neprávem (a ve stále větší míře). Přitom se odvádí pozornost od otázek, které jsou klíčové pro schopnost Řecka zotavit se a prosperovat – ať už tato země zůstane v eurozóně, nebo se rozhodne odejít.

Proto je důležité zamyslet se nad idejemi, k nimž se Varufakis nadále hlásí. Řekové i jiní mu možná kladou za vinu, že během působení v úřadu prosazoval svou agendu s příliš malou noblesou. Podstata této agendy však byla – a dodnes je – do značné míry správná.

Po působivém volebním vítězství jeho strany Syriza v lednových volbách pověřil řecký premiér Alexis Tsipras Varufakise vedením citlivých jednání s věřiteli země. Ministr financí měl mandát k proměně vzájemného vztahu ve dvou důležitých směrech: měl ho učinit vstřícnějším k hospodářskému růstu a tvorbě pracovních míst a obnovit rovnováhu a důstojnost v zacházení s Řeckem ze strany jeho evropských partnerů a Mezinárodního měnového fondu.

Tyto cíle odrážely frustraci a zklamání z předešlých dvou záchranných balíků předepsaných „institucemi“ (Evropskou komisí, Evropskou centrální bankou a MMF). Při jejich prosazování se Varufakis cítil posílený velikostí volebního vítězství Syrizy a byl přesvědčený, že z ekonomického hlediska je logické klást důraz na tři otázky, které se podle mnoha ekonomů musí vyřešit, má-li být obnoven trvale udržitelný růst: mírnější a inteligentnější úsporná opatření, strukturální reformy, které lépe splňují společenské cíle, a snížení dluhu.