0

Václav Havel: disident u moci

Život Václava Havla, který zanedlouho opustí úřad prezidenta České republiky, by mohl být námětem absurdní hry, jichž sám řadu napsal. Narodil se roku 1936 do jedné z nejzámožnějších českých rodin, po komunistickém převratu v roce 1948 byl pak ale pro svůj "špatný třídní původ" pronásledován.

Havel se svému údělu postavil čelem. V průběhu 60. let se propracoval mezi přední evropské dramatiky, ovšem poté, co v roce 1968 invaze vojsk Varšavské smlouvy rozdrtila reformní hnutí Pražské jaro, stal se z něj opět vyvrženec normalizující se společnosti. Vrátil se nicméně, aby stanul v čele hrstky disidentů své země. Svět zná nejen jeho dramatické dílo, ale i jeho boj proti komunismu. Prožil nekonečné šikanování a na počátku 80. let si odseděl pět let ve vězení. Chvíli poté, co opustil vězení naposledy, začala v listopadu 1989 Sametová revoluce, která jej katapultovala až na Pražský hrad.

Havla dramatika nelze oddělit od Havla disidenta či Havla politika. Jeho první hry byly politické, zesměšňovaly dřevěné fráze komunistické rétoriky. Dokonce i během liberálnějšího období Pražského jara zůstával Havel v opozici: nikdy nepřijal myšlenku "socialismu s lidskou tváří" a tvrdil, že jedinou alternativou ke komunismu je opravdová demokracie. Později Havel jako disident dále psal a stal se politikem - neoficiálním vůdcem odporu proti komunismu. A ještě později se stal vůdcem této opozice v okamžiku jejího vítězství.

Disidentský prezident je nutně nekonvenční. Havel pokračoval v psaní, ale změnil žánr. Místo her a esejů začal psát projevy, jež jsou vesměs jakýmisi filozofickými pojednáními. Nejednou předkládal nová témata - o rizicích globalizace, o potřebě globální odpovědnosti, o své vizi Evropy jakožto federaci států a regionů - mnohem dříve, než se o nich odvážili diskutovat jiní státníci.