1

Boj s dětskou obrnou může Pákistán vyhrát

LÁHAUR – Vyrůstala jsem v Pákistánu v 80. a 90. letech a moji rodiče, stejně jako rodiče kdekoli jinde, chtěli, abych byla zdravá a fit a co nejlépe vykročila do života. Měla jsem to štěstí, že jsem vyrůstala ve středostavovské rodině s dobrým hygienickým zázemím a nezávadnou vodou. Byla jsem také očkovaná proti život ohrožujícím infekcím, jako je dětská obrna a spalničky.

Pamatuji si ale mnoho dětí ze sousedství, které očkované nebyly. Mé názory na nesmírnou hodnotu dobrého zdravotního stavu a účinnost vakcín formovaly právě tyto rané zážitky s dětmi, které jsem znala a které onemocněly, zejména dětskou obrnou, která tak viditelně ubližuje.

Dnes žiji v Londýně, ale kořeny mám navždy v Pákistánu. Jako ředitelka nadace British Pakistan Foundation pomáhám filantropům z pákistánské diaspory investovat do udržitelných a efektivních projektů sociálního rozvoje. Už několik týdnů teď trávím ve svém rodném Láhauru, druhém největším městě v zemi, a diskutuji o všem od nadcházejících voleb po obtíže všedního dne. Minulý týden jsem navštívila sirotčinec na okraji města, zřízený po zemětřesení v roce 2005, které podle odhadů usmrtilo 75 tisíc lidí. Mile mě překvapilo a povzbudilo, že zhruba čtyři pětiny z tamních 85 dětí byly plně proočkovány.

Známky pozitivního vývoje, které jsem postřehla, potvrzují národní statistiky imunizace. V roce 1994 zaznamenal Pákistán asi 25 tisíc případů dětské obrny, z nichž mnohé zapříčinily smrt nebo trvalé postižení. Díky usilovným vakcinačním kampaním se však loni v celé zemi objevilo jen 58 případů obrny – oproti roku 2011 o 70 % méně. Nadto se vládní a mezinárodní zdravotničtí představitelé domluvili na plánu, který má šíření obrny v Pákistánu do konce roku 2014 zcela zastavit – což by představovalo historický úspěch, který by byl zdrojem značné národní hrdosti.