Uzbeks look at the daily sampling of newspapers Scott Peterson/ GETTY IMAGES

Osvobození novinářů neznamená svobodný tisk

NEW YORK – Během půldruhého roku v úřadu učinil uzbecký prezident Šavkat Mirzijojev ze svobody tisku určující bod svého reformního programu. Po 27 letech cenzury a vlády tvrdé ruky zesnulého prezidenta Islama Karimova jsou dnes sdělovací prostředky v Uzbekistánu svobodnější než kdykoliv dříve.

Další pokrok však nebude záviset jen na slibech reformně orientovaného prezidenta; vyžádá si skoncování s odkazem obtěžování, zastrašování a věznění, jež desítky let trápily novináře v zemi. A také bude znamenat odškodnění těch, kdo trpěli nejvíce, mimo jiných Jusúfa Ruzimuradova a Muhammada Bekjanova, dva z nejdéle vězněných novinářů na světě.

Patnáctého března 1999 byli Ruzimuradov s Bekjanovem zatčeni, když pracovali pro deník Erk, uzbeckojazyčné opoziční noviny se sídlem v ukrajinském Kyjevě. Ruzimuradov pracoval v deníku jako reportér a Bekjanov jako hlavní editor. Po zatčení byli oba mučeni a posléze vydáni do Uzbekistánu, kde dostali nepodmíněné tresty na základě smyšlených obvinění z distribuce zakázaných novin a plánování státního převratu.

A zatímco Bekjanovův případ svět bedlivě sledoval, Ruzimuradovův osud zůstával během většiny jeho věznění obestřený tajemstvím. Moje organizace s názvem Výbor na ochranu novinářů (CPJ) o jeho zatčení věděla, ale v posledních letech si nikdy nedokázala ověřit, kde je zadržován nebo jaký je jeho zdravotní stav. Každoročně jsme ho zařazovali do našeho výročního přehledu vězněných novinářů, ale snaha o ověření, zda je vůbec naživu, vždy narážela na hradbu mlčení.

Během celého období Karimovova autoritářského vládnutí přinášel mezinárodní boj za uvězněné novináře pramalé výsledky. O prezidentovi bylo známo, že jakýkoliv odpor tvrdě trestá a že osobně dohlížel na uvěznění svých kritiků včetně členů vlastní rodiny.

Karimovova smrt v září 2016 se však stala příležitostí ke změně. V lednu 2017 napsal CPJ otevřený dopis, v němž vyzval nového prezidenta k propuštění všech novinářů, které nechal jeho předchůdce zavřít; na našem seznamu figurovali i Bekjanov s Ruzimuradovem. O měsíc později byl Bekjanov propuštěn. A v únoru 2017 se propuštění konečně dočkal i Ruzimuradov.

Subscribe now

Exclusive explainers, thematic deep dives, interviews with world leaders, and our Year Ahead magazine. Choose an On Point experience that’s right for you.

Learn More

Nedávno jsem s Ruzimuradovem o jeho věznění mluvila. Dnes je mu 53 let a tvrdí, že se chce jednou vrátit k žurnalistice. Momentálně se však soustředí na to, aby se zotavil z traumatu, které ve vězení utrpěl. Stále je zesláblý; během devatenáctiletého věznění byl v rámci trestu nucen nosit miliony cihel. Na protest proti svému uvěznění často držel hladovku a dodnes trpí komplikacemi spojenými s akutní tuberkulózou. A třebaže je navenek svobodný, vláda i nadále omezuje volnost jeho pohybu.

Ačkoliv Mirzijojev podnikl určité kroky ke zlepšení bilance lidských práv v zemi, stále v některých aspektech napodobuje politiku svého předchůdce vůči novinářům. Někteří aktivisté dokonce začali nazývat žurnalistiku „otočnými dveřmi“ útisku v Uzbekistánu. Pouhých pár měsíců před Ruzimuradovovým propuštěním byli například zatčeni další dva novináři za protistátní činnost. Nezávislí žurnalisté Bobomurod Abdullajev a Hajot Nasriddinov čelili obvinění ze „spiknutí s cílem svrhnout ústavní režim“.

Naštěstí byli oba muži minulý měsíc propuštěni, když soud nejvážnější obvinění zrušil. Byl to přelomový případ v zemi, která není na soudní rozhodnutí vyznívající ve prospěch novinářů zvyklá. Vzhledem k tomuto vývoji jsem optimističtější než kdykoliv dříve, že Mirzijojev je skutečně odhodlaný pomoci Uzbekistánu změnit kurz. Podle našeho průzkumu nejsou v Uzbekistánu poprvé za posledních dvacet let za mřížemi žádní novináři.

Počet vězněných novinářů by však nikdy neměl být měřítkem dodržování svobody tisku v dané zemi. Úřady a instituce se dnes musí zasadit o to, aby novináři mohli dělat svou práci bez obav z represí. Oficiální omluva těm, kdo byli vězněni, by všem vyslala jednoznačný signál.

Pomohlo by i odškodnění. Ruzimuradov a Bekjanov utratili od svého propuštění obrovské částky za zdravotní péči, protože si téměř dvacetileté věznění vybralo daň na jejich zdraví. Bekjanov navíc kličkuje byrokratickým minovým polem, když se snaží získat zpět majetek, který mu úřady po odsouzení zabavily. Mají-li být Mirzijojevovy sliby něčím více než jen prázdnými slovy, musí se prezident zaručit, že žádný další novinář nepozná křivdy, které zažili tito dva muži. Jejich příběh by se měl v Uzbekistánu neustále připomínat, aby se už nikdy neopakoval.

Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka.

http://prosyn.org/smjymmQ/cs;

Cookies and Privacy

We use cookies to improve your experience on our website. To find out more, read our updated cookie policy and privacy policy.