NEW YORK – Spojené státy a svět vedou velkou debatu o nových obchodních paktech. Říkávalo se jim „dohody o volném obchodu“, ale ve skutečnosti to byly dohody o řízeném obchodu, šité na míru zájmům korporací, zejména v USA a Evropské unii. Dnes se častěji označují za „partnerství,“ jak dokládá Transpacifické partnerství (TPP). Nejedná se ale o partnerství sobě rovných členů: podmínky v zásadě diktují USA. Američtí „partneři“ jsou však naštěstí čím dál vzpurnější.
Není těžké pochopit proč. Tyto dohody jdou daleko za rámec obchodu, řídí se jimi investice i duševní vlastnictví, vynucují si zásadní změny právních, soudních a regulatorních soustav zúčastněných zemí, aniž by do nich vstupovaly či za ně byly zodpovědné demokratické instituce.
Snad nejméně oblíbená – a nejméně poctivá – součást takových dohod se týká ochrany investorů. Samozřejmě, investory je nutné chránit, aby jim daremné vlády nesebraly majetek. Toho se ale tato ustanovení netýkají. V posledních desetiletích došlo k velmi málo případům vyvlastnění a investoři, kteří se chtějí ochránit, si mohou pořídit pojištění od Multilaterální agentury pro garanci investic, pobočky Světové banky, a podobné pojištění poskytují i vlády USA a dalších zemí. Nicméně USA taková ujednání v TPP požadují, přestože mnozí z jejich „partnerů“ mají ochranu vlastnických práv a soudní systémy stejně dobré jako USA.
NEW YORK – Spojené státy a svět vedou velkou debatu o nových obchodních paktech. Říkávalo se jim „dohody o volném obchodu“, ale ve skutečnosti to byly dohody o řízeném obchodu, šité na míru zájmům korporací, zejména v USA a Evropské unii. Dnes se častěji označují za „partnerství,“ jak dokládá Transpacifické partnerství (TPP). Nejedná se ale o partnerství sobě rovných členů: podmínky v zásadě diktují USA. Američtí „partneři“ jsou však naštěstí čím dál vzpurnější.
Není těžké pochopit proč. Tyto dohody jdou daleko za rámec obchodu, řídí se jimi investice i duševní vlastnictví, vynucují si zásadní změny právních, soudních a regulatorních soustav zúčastněných zemí, aniž by do nich vstupovaly či za ně byly zodpovědné demokratické instituce.
Snad nejméně oblíbená – a nejméně poctivá – součást takových dohod se týká ochrany investorů. Samozřejmě, investory je nutné chránit, aby jim daremné vlády nesebraly majetek. Toho se ale tato ustanovení netýkají. V posledních desetiletích došlo k velmi málo případům vyvlastnění a investoři, kteří se chtějí ochránit, si mohou pořídit pojištění od Multilaterální agentury pro garanci investic, pobočky Světové banky, a podobné pojištění poskytují i vlády USA a dalších zemí. Nicméně USA taková ujednání v TPP požadují, přestože mnozí z jejich „partnerů“ mají ochranu vlastnických práv a soudní systémy stejně dobré jako USA.