50

Kdo má po krk Fedu

NEW YORK – Na samém konci srpna se centrální bankéři a finančníci z celého světa sešli v Jackson Hole v americkém státě Wyoming na ekonomickém sympoziu Federálního rezervního systému. Letos účastníky přivítala velká skupina převážně mladých lidí včetně mnoha Afroameričanů a Hispánců.

Skupina nepřijela ani tak protestovat, jako spíše informovat. Cílem bylo, aby si zúčastnění představitelé uvědomili, že jejich rozhodnutí mají vliv i na obyčejné lidi, nejen na finančníky, kteří se starají o to, co udělá inflace s hodnotou jejich dluhopisů nebo co by zvýšení úrokových sazeb mohlo udělat s jejich akciovým portfoliem. A zelená trička účastníků shromáždění obsahovala slogan, že pro obyčejné Američany žádné zotavení nenastalo.

I dnes, sedm let poté, co globální finanční krize vyvolala velkou recesi, dosahuje „oficiální“ nezaměstnanost Afroameričanů více než 9%. Podle obecnější (a příhodnější) definice, která zahrnuje i zaměstnance na částečný úvazek hledající plné zaměstnání a marginálně zaměstnané dělníky činí míra nezaměstnanosti ve Spojených státech celkově 10,3%. Pro Afroameričany – zejména ty mladé – je však toto číslo mnohem vyšší. Například u Afroameričanů ve věku 17-20 let, kteří absolvovali střední školu, ale nepokračují ve studiu na univerzitě, přesahuje míra nezaměstnanosti 50%. Propast pracovních míst – tedy rozdíl mezi dnešním objemem zaměstnanosti a tím, jaký by měl být – činí přibližně tři miliony.

Protože tolik lidí zůstává bez zaměstnání, projevuje se v oficiálních statistikách také tlak na mzdy. Reálné mzdy nevedoucích pracovníků prozatím letos klesly téměř o 0,5%. Je to součást dlouhodobého trendu, který vysvětluje, proč jsou mzdy domácností uprostřed žebříčku nižší, než byly před čtvrt stoletím.