Nahlodávající Amerika

LONDÝN – Je ještě něco dalšího co k Egyptu říct? Husní Mubárak byl obětován v zájmu záchrany vojenského režimu. „Despota“ neschopný udržet pořádek v ulicích nikomu nepřináší užitek. Zda bude následovat „demokracie“, je ale mnohem nejistější. Soudě podle Pákistánu a velké části zbytku muslimského světa, periody (zkorumpované) civilní vlády se střídají s „pročišťujícími“ vojenskými puči.

Pochybuji, že většina Egypťanů na vrchol své politické agendy klade, co my zveme demokracií. Novináři tvrdící opak nejsou reprezentativním vzorkem, ani v západních zemích. Jde o neklidné plémě, pendlující mezi ohnisky dramat po celém světě, pera a fotoaparáty v pohotovosti. Svobodu slova mají v kostech, hromadné protesty jsou jim životní mízou. Snaží se referovat o světě tak, jak je, leč nežijí ve světě většiny lidí – jejich živnost závisí na vykolejení „běžného“ životaběhu, takže systematicky podhodnocují touhu lidí po zákonnosti a pořádku (či přinejmenším pořádku).

Většina lidí, zdá se, snese mírnou dávku politické represe, včetně tajné policie, mučení a korupce, pokud jim zajistí bezpečí a krapet prosperity a férovosti. Neexistuje jiné vysvětlení dlouhověkosti diktatur, jako byla Mubárakova třicetiletá vláda. Podobně generál Augusto Pinochet, s kostlivci tisíců mučených a zmizelých obětí v odporné skříni své minulosti, v referendu, jímž v roce 1990 v Chile skončila jeho šestnáctiletá vláda, apeloval právě na právo a pořádek a dostal 44 % hlasů.

To continue reading, please log in or enter your email address.

Registration is quick and easy and requires only your email address. If you already have an account with us, please log in. Or subscribe now for unlimited access.

required

Log in

http://prosyn.org/0fzbh2Z/cs;