Refugee children at school Majdi Fathi/ZumaPress

Žádné dítě nesmí zůstat opomenuto

SOUL – Během nedávné návštěvy tábora pro syrské uprchlíky v Turecku jsem byla svědkem nejsilnějších projevů lidské houževnatosti, jaké si člověk dokáže představit. Navzdory všem příběhům plným traumatu a ztrát však na mě největší dojem udělal neukojitelný hlad uprchlických rodin po vzdělání.

Děti, s nimiž jsem mluvila, mi vyprávěly o své setrvalé touze vzdělávat se v provizorních táborových školách, přestože se musí mačkat ve třídách a učit se na směny, které začínají před svítáním a končí po setmění. Jejich rodiče pak hovořili o nadějích, jež vkládají do transformativní síly vzdělání.

Sýrie se kdysi chlubila všeobecnou školní docházkou. Dnes, kdy kvůli násilí zachvacujícímu zemi musely uprchnout z domovů více než čtyři miliony lidí, se tato země stala jedním z mnoha koutů světa trpících stavem, jejž nelze popsat jinak než jako globální vzdělávací krizi. Podle odhadů dnes na celém světě nenavštěvuje žádnou základní školu 58 milionů dětí ve věku školní docházky, přičemž děti postižené konflikty a přírodními pohromami patří k nejhůře dosažitelným.

To continue reading, please log in or enter your email address.

To continue reading, please log in or register now. After entering your email, you'll have access to two free articles every month. For unlimited access to Project Syndicate, subscribe now.

required

By proceeding, you are agreeing to our Terms and Conditions.

Log in

http://prosyn.org/peIuwrD/cs;

Cookies and Privacy

We use cookies to improve your experience on our website. To find out more, read our updated cookie policy and privacy policy.