9

Uprchlický problém v New Yorku

NEW YORK – Každé září se v New Yorku na několik dní sejde mnoho světových prezidentů, premiérů a ministrů zahraničí. Přijíždějí, aby slavnostně zahájili každoroční schůzi Valného shromáždění Organizace spojených národů, pronesli projevy, jimž se doma dostane víc pozornosti než v samotném sále, a aby si – v diplomatické obdobě rychlých rande – napěchovali diáře tolika schůzkami, kolik je jen lidsky možné.

Stalo se také tradicí určit téma nebo problém ke zvláštní pozornosti a ani letošní rok nebude výjimkou. Diskuse 19. září se bude věnovat tíživé situaci uprchlíků (a migrantů) a tomu, co dalšího by se mohlo a mělo udělat, abychom jim pomohli.

Aleppo

A World Besieged

From Aleppo and North Korea to the European Commission and the Federal Reserve, the global order’s fracture points continue to deepen. Nina Khrushcheva, Stephen Roach, Nasser Saidi, and others assess the most important risks.

Je to dobrá volba, neboť v současnosti je na světě podle odhadů 21 milionů uprchlíků. Mezi uprchlíky, původně definované jako osoby, které opustí svou zemi ze strachu z perzekuce, patří dnes také ti, kdo byli nuceni překročit hranice kvůli střetům a násilí. Jejich počet oproti době před pouhými pěti lety strmě vzrostl, především vlivem chaosu napříč Středním východem; jen ze samotné Sýrie je dnes na útěku téměř každý čtvrtý uprchlík na světě.

Pozornost OSN a jejích členských států neodráží jen nárůst počtů nebo zvýšené humanitární znepokojení nad útrapami mužů, žen a dětí, již byli nuceni opustit své domovy a své země. Vychází také z dopadů toku uprchlíků na cílové státy, kde zemi za zemí obracejí politiku vzhůru nohama.

V Evropě lze skutečnými či domnělými obavami, jež vyvolávají uprchlíci, vysvětlit vzestup politické opozice vůči německé kancléřce Angele Merkelové, hlasování pro brexit i stoupající přitažlivost nacionalistických stran na pravici. Ekonomická a sociální zátěž zemí jako Jordánsko, Turecko, Libanon a Pákistán, po nichž se žádá, aby ubytovaly obrovské počty uprchlíků, je nesmírná. Vyskytují se rovněž bezpečnostní obavy, jestli někteří uprchlíci jsou skuteční či potenciální teroristé.

V zásadě existují čtyři způsoby jak s uprchlickým problémem něco smysluplného dělat. Prvním a nejpodstatnějším je podnikat opatření, která zajistí, aby lidé nemuseli ze svých zemí prchat, anebo pokud utéci musí, aby vznikly podmínky, které jim umožní návrat domů.

To by ale vyžadovalo, aby země udělaly víc pro ukončení bojů v místech, jako je Sýrie. Neexistuje bohužel konsenzus, co by to vyžadovalo, a i tam, kde určitá shoda existuje, schází dostatek vůle poskytnout nezbytné vojenské a ekonomické prostředky. Výsledkem je, že počet uprchlíků na světě poroste.

Druhým způsobem jak uprchlíkům pomoci je zajistit jim bezpečí a prosperitu. Uprchlíci jsou obzvlášť zranitelní na cestě. Když se dostanou do cíle, je zapotřebí naplnit řadu základních potřeb – mimo jiné v oblasti zdraví, vzdělávání a fyzické bezpečnosti. Výzvou pro hostitelské státy je zajistit adekvátní nabídku základních služeb.

Třetí složka komplexního přístupu k uprchlíkům zahrnuje přidělování ekonomických zdrojů tak, aby to pomohlo zvládat nápor. Největšími přispěvateli úřadu Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky jsou Spojené státy a Evropa (členské vlády Evropské unie i samotná EU), ale řada jiných vlád se zdráhá přispět spravedlivým dílem. Je potřeba je hlasitě kritizovat.

Poslední aspekt každého uprchlického programu zahrnuje hledání míst, kam půjdou. Politická realita je ale taková, že většina vlád není ochotná zavázat se k přijetí konkrétního počtu či podílu světových uprchlíků. Opět je třeba pochvalně zmiňovat ty, kdo nesou svůj spravedlivý díl (nebo i víc), a kriticky ty, kdo tak nečiní.

To vše nás přivádí zpět do New Yorku. Bohužel není mnoho důvodů k optimismu. Návrh „výsledného dokumentu“ o 22 stranách bohatých na obecnosti a principy, leč chudých na podrobnosti a politické přístupy, o němž se má 19. září hlasovat na schůzce na vysoké úrovni, udělá pro zlepšení údělu uprchlíků nanejvýš málo. Schůzka plánovaná na další den, již pořádá americký prezident Barack Obama, by mohla přinést jistý pokrok v oblasti financování, ale máloco jiného.

Uprchlická otázka je dalším křiklavým případem trhliny mezi tím, co je potřeba pro vyřešení globálního problému udělat, a tím, co je svět ochoten splnit. Totéž bohužel platí pro většinu takových výzev, od terorismu a změny klimatu po šíření zbraní hromadného ničení a veřejné zdraví.

Support Project Syndicate’s mission

Project Syndicate needs your help to provide readers everywhere equal access to the ideas and debates shaping their lives.

Learn more

Lze očekávat, že příští měsíc v New Yorku uslyšíme mnoho projevů o zodpovědnosti mezinárodního společenství a nutnosti udělat víc na pomoc stávajícím uprchlíkům a k řešení poměrů, které je nutí prchat z domoviny. Strohá pravda je ovšem ta, že na mezinárodní úrovni schází právě „společenství“. Dokud to tak zůstane, miliony mužů, žen a dětí se budou potýkat s nebezpečnou přítomností a s budoucností bez větších vyhlídek.

Z angličtiny přeložil David Daduč