1

Rok odolnosti

NEW YORK – Tento měsíc uplynulo deset let od setkání zástupců 168 členských států Organizace spojených národů v Kóbe, hlavním městě japonské prefektury Hjógo, kteří rozhodovali o tom, jak po ničivém cunami v Indickém oceánu, jež si vyžádalo více než 227 000 lidských životů, lépe zvládat rizika. Během pěti dnů, na jeden z nichž připadlo i výročí zemětřesení v Kóbe z roku 1995, vytvořili Hjógský akční rámec (HFA), soubor mnoha opatření, jejichž cílem bylo „snížit ztráty na životech a společenských, hospodářských a ekologických aktivech společenství a států“.

Za dva měsíce se zástupci členských států OSN sejdou na třetí Světové konferenci o snižování rizika katastrof v dalším japonském městě, které je synonymem pro riziko katastrofy: ve městě Sendai, centru regionu Tóhoku, který byl v roce 2011 nejvíce zasažen zemětřesením a cunami vedoucími k havárii v jaderné elektrárně Fukušima. Na tomto jednání si budou všichni klást jednu otázku: Splnil svět ambiciózní cíle HFA?

Chicago Pollution

Climate Change in the Trumpocene Age

Bo Lidegaard argues that the US president-elect’s ability to derail global progress toward a green economy is more limited than many believe.

Důkazy z posledního desetiletí – poznamenaného některými nejhoršími přírodními katastrofami v doložených dějinách – zdaleka nejsou příznivé. Port-au-Prince se při zemětřesení zřítilo. Hurikán Katrina zničil New Orleans. V Africkém rohu zabilo sucho neznámý počet osob. Povodně a zemětřesení zasáhly miliony lidí v Pákistánu a Číně. Vlny veder a lesních požárů pustošily země po celém světě.

Tyto katastrofy slouží jako drsná připomínka, jak potřebné jsou nástroje typu HFA, zvláště když stále existuje bezpočet jevů zvyšujících riziko katastrofy – nesprávné zacházení s půdou, neexistující nebo špatně dodržované stavební zákony, znečištění životního prostředí, chudoba, klimatické změny a především slabé vládnutí v důsledku nevhodných a nedostatečných institucí. Proto se vedoucí světoví představitelé potřebují na konferenci v Sendai dohodnout na aktualizované verzi HFA.

V posledních deseti letech se samozřejmě dostavily i některé významné, byť méně viditelné úspěchy. V Asii, kde se koncentruje 80% světových katastrof, se počet lidí přímo zasažených nějakou katastrofou snížil z desetiletí na desetiletí téměř o miliardu, a to díky opatřením, jako je systém včasného varování před cunami v Indickém oceánu.

Včasné evakuace v reakci na přesně předpovězené velké bouřkové systémy umožnily Filipínám a Indii zachránit jen v loňském roce tisíce životů. A Čína v posledních třech letech tvrdě pracuje na tom, aby udržela ekonomické ztráty v hranicích stanoveného cíle 1,5% HDP.

Turecko zajistí do roku 2017 odolnost všech škol a nemocnic v zemi proti zemětřesení. Etiopie vyvinula důmyslný systém správy dat, který jí pomáhá řešit nejen sucha, ale i další přírodní rizika. Obě země – a mnoho dalších – začlenily studium rizika katastrof do školních osnov.

Pokud jde o Latinskou Ameriku, pak analýza nákladů a přínosů provedená v Ekvádoru dospěla k závěru, že každý dolar investovaný do snížení rizika katastrof nakonec přinese úspory ve výši 9,50 dolaru díky eliminaci opakujících se ztrát v důsledku povodní a bouřek. Také Evropská unie odhaduje, že jedno euro vynaložené na protipovodňovou ochranu přinese úspory ve výši šest eur.

Například ve Velké Británii bylo díky investicím do protipovodňových opatření ochráněno během loňských zimních bouřek 800 000 nemovitostí, což podstatně snížilo účet za reakci a rekonstrukci.

Musí se však dělat více. Za posledních 44 let si katastrofy způsobené počasím, klimatem a riziky souvisejícími s vodou vyžádaly 3,5 milionu úmrtí. A i když bylo při snižování úmrtnosti v důsledku katastrof dosaženo pokroku – podle Centra pro výzkum epidemiologie katastrof se počet úmrtí v důsledku katastrof v posledních deseti letech nijak významně nezvýšil, přestože katastrof celkově přibylo –, zůstává toto číslo neúnosně vysoké.

Navíc i tam, kde jsou životy zachráněny, často dochází ke zničení živobytí. Od roku 1960 stály katastrofy svět více než 3,5 bilionu dolarů, přičemž rozvinuté i rozvojové země za ně platí obrovskou cenu v podobě ztracené produktivity a poničené infrastruktury.

Proto se světoví představitelé musí na nadcházející konferenci OSN v Sendai dohodnout prostřednictvím revidovaného HFA na vystupňování úsilí o řešení rizik souvisejících s rostoucí hladinou moří, globálním oteplováním, překotnou urbanizací a rychlým populačním růstem. Pouze při silném politickém závazku na nejvyšší úrovni lze dosáhnout skutečného pokroku směrem k bezpečnější a trvaleji udržitelné budoucnosti.

Získat podporu pro revidovaný HFA by nemělo být těžké. Koneckonců neexistuje žádný přesvědčivý – ba ani racionální – důvod, proč by chtěl ministr financí nebo generální ředitel platit za odstraňování škod, a přitom neinvestovat do prevence.

Fake news or real views Learn More

Je načase, aby svět vtělil odolnost vůči katastrofám do industrializačního procesu a rozvoje malých i velkých měst, přičemž bude zohledňovat faktory, jako jsou seizmické hrozby, zaplavování údolních niv, pobřežní eroze a ničení životního prostředí. Přinese-li konference OSN správnou dohodu, pak se odolnost stane hlavním tématem roku 2015 a dá signál k uzavření dohod o klimatických změnách a trvale udržitelném rozvoji později během letošního roku – obě tyto dohody přitom budou mít významné dopady i na rizika katastrof.

Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka.