Zničehonic čelí Ukrajina dalšímu nelehkému rozhodnutí: rozpustit vládu i parlament a uspořádat nové volby, anebo přihlížet, jak země kousek po kousku přichází o nezávislost? Navíc se znovu začíná hovořit i o násilných občanských nepokojích. Nic z toho by nemělo být překvapivé vzhledem k tomu, jak naši zkorumpovaní vládcové podněcují regionální a etnickou nenávist.
Někteří lidé tvrdí, že rozhodnutí prezidenta Viktora Juščenka z tohoto týdne rozpustit vládu premiéra Viktora Janukovyče bylo nepodložené. Mýlí se: Juščenkovy kroky byly nezbytné, protože Janukovyčova vláda připravovala v přímém rozporu se zákonem ústavní převrat, který by prezidenta zbavil i zbývajících kontrolních pravomocí nad armádou a policií. Pokud by nyní prezident nezasáhl, vrátila by se Ukrajina k absolutní vládě zločineckých klanů, které zde existovaly před „oranžovou revolucí“ z roku 2004.
Nesouhlasila jsem s Juščenkovým rozhodnutím jmenovat po loňských parlamentních volbách Janukovyče premiérem. Věděla jsem totiž, že kohabitace (jak to nazývají Francouzi) demokraticky smýšlejícího prezidenta právě s tím mužem, který chtěl sabotovat poslední prezidentské volby na Ukrajině, vyvolá institucionální paralýzu a politický chaos. Což se také stalo.
Zničehonic čelí Ukrajina dalšímu nelehkému rozhodnutí: rozpustit vládu i parlament a uspořádat nové volby, anebo přihlížet, jak země kousek po kousku přichází o nezávislost? Navíc se znovu začíná hovořit i o násilných občanských nepokojích. Nic z toho by nemělo být překvapivé vzhledem k tomu, jak naši zkorumpovaní vládcové podněcují regionální a etnickou nenávist.
Někteří lidé tvrdí, že rozhodnutí prezidenta Viktora Juščenka z tohoto týdne rozpustit vládu premiéra Viktora Janukovyče bylo nepodložené. Mýlí se: Juščenkovy kroky byly nezbytné, protože Janukovyčova vláda připravovala v přímém rozporu se zákonem ústavní převrat, který by prezidenta zbavil i zbývajících kontrolních pravomocí nad armádou a policií. Pokud by nyní prezident nezasáhl, vrátila by se Ukrajina k absolutní vládě zločineckých klanů, které zde existovaly před „oranžovou revolucí“ z roku 2004.
Nesouhlasila jsem s Juščenkovým rozhodnutím jmenovat po loňských parlamentních volbách Janukovyče premiérem. Věděla jsem totiž, že kohabitace (jak to nazývají Francouzi) demokraticky smýšlejícího prezidenta právě s tím mužem, který chtěl sabotovat poslední prezidentské volby na Ukrajině, vyvolá institucionální paralýzu a politický chaos. Což se také stalo.