0

Ukrajina, Rusko a evropská stabilita

KYJEV – Po pádu Sovětského svazu se zdálo, že se v mezinárodních vztazích ve střední a východní Evropě a ve střední Asii vytvářejí nová pravidla chování. Klíčovými výrazy byly nezávislost a vzájemná závislost, suverenita a vzájemná zodpovědnost, spolupráce a společné zájmy. Jsou to dobrá slova, která je třeba bránit.

Krize v Gruzii však znamenala drsné probuzení. Pohled na ruské tanky v sousední zemi právě v době čtyřicátého výročí sovětské invaze do Československa ukázal, že pokušení mocenské politiky přetrvávají. Staré rány a nesváry hnisají dál. Rusko se stále nesmířilo s novou mapou Evropy. Jednostranný pokus přepsat tuto mapu uznáním nezávislosti Abcházie a Jižní Osetie znamená nejen konec období po studené válce; také je to okamžik, kdy se od států žádá, aby daly najevo, na které straně stojí v zásadních otázkách národní příslušnosti a mezinárodního práva.

Ruský prezident Dmitrij Medveděv tvrdí, že se nové studené války nebojí. My žádnou nechceme. Na jeho bedrech tedy leží zodpovědnost za to, aby ji nerozpoutal.

Ukrajina dnes představuje hlavní příklad toho, jaké výhody přináší, když určitá země vezme osud do vlastních rukou a usiluje o spojenectví s jinými státy. Její volba by neměla být pokládána za hrozbu pro Rusko, ale její nezávislost vyžaduje nový vztah s Ruskem – partnerství sobě rovných, nikoliv vztah pána a sluhy.