25

Jít v Evropě do čela, ne od válu

EDINBURGH – Dokáže se někdy Spojené království smířit s tím, že je součástí Evropy? Jsou-li vodítkem titulky zpráv britského tisku o referendu, v němž se 23. června rozhodne o dalším členství v Evropské unii, odpovědí je jednoznačné „ne“.

Zastánci odchodu z EU stavějí kampaň na strachu z nezvladatelné imigrace a záplavy údajných hrozeb – které se vylodí na pevninu nebo vyhodí do povětří – pro britský způsob života. Jejich odpůrci, kteří chtějí, aby Británie zůstala součástí Evropy, kladou důraz na jiný strach: ze ztráty pracovních míst závislých na evropském obchodu.

Bitva sloganů kolem těchto táborů odhaluje protichůdné světonázory. Rétorika zastánců odchodu evokuje ducha ústupu u Dunkerque v roce 1940 – osamoceného národa odolávajícího invazním loďstvům a vojskům, vždy zarytě nezávislého na Evropě.

Kampaň za setrvání teoreticky zastupuje jinou Británii: nezapouzdřenou, angažovanou a mezinárodně smýšlející. Jenže Konzervativní strana je v této věci trpce rozštěpená a mnozí z jejích nejvýznačnějších mluvčích sesychají pod palbou nepřátelských euroskeptických médií. Zhusta se proto zdá, že obhajují polovičatý vztah-nevztah s Evropou – Británii, která nerozhoduje u společného stolu, ale žije odděleně v evropském dvojdomku. Pozitivní, zásadová a pokroková argumentace pro britské členství v EU ještě nezazněla.